Na dnešek naplánovali odborářští šéfové stávku. Prý proti vládním reformám, nikde jsem ale nenašel, proti čemu konkrétně, případně i nějaké návrhy, jak to či ono udělat lépe. Tím nechci říct, že bych to od odborářů čekal.

Důvody si tedy lze jen domýšlet. Jelikož se nikdy nestávkovalo, když byly státní peníze vyhazovány na obskurní sociální dávky typu zvyšujícího se porodného či pastelkovného při narůstajícím státním dluhu, dá se tušit, že odborářům nejde o nějaké dobré hospodaření; spíš by rádi, aby jim z eráru něco káplo. Kde na to vzít, a kam to povede do budoucna, to je dalece za možnostmi odborářského mozku.

Stávkují v podstatě výhradně státní zaměstnanci, u řady z nich v podstatě nebude možné tuto stávku nějak rozlišit od normální práce.

Je to v prdeli. Spousta lidí je navyklá mít hodně věcí zadarmo, ze státních peněz. Stát za ně v těchto věcech rozhoduje, ale to jim nevadí. Kdyby jim stát platil jídlo, vesele by to přijali i za cenu toho, že by jim z úřadu chodil předepsaný jídelníček. I dnes, v roce 2008, je diskuse u článku odkazovaného výše plná zvratků typu „Za socialismu každý měl, co potřeboval“, případně „bez milionářů se národ snadno obešel.“

Snažím se sice uklidňovat, že je to nějaký placený agitátor, vtipálek nebo aspoň jeden z členů té neklesající posloupnosti. Přesto mě mrazí v zádech a přemýšlím, kam utéct, až tu v roce 2010 nastoupí vláda ČSSD + KSČm.