25. 6. 2008

Revizor je váš kamarád!

Zařazen do: Společnost, Ze života — Hans @ 10:09

Tak aspoň tvrdí nejnovější číslo brněnského MHD-občasníku Šalina. Vedení DPMB zřejmě shledalo, že veřejnost nemá tyto jejich zaměstnance příliš v oblibě a nechová moc respektu k lidem, kteří nastoupí do dopravního prostředku a podle věku a vzhledu cestujících vytipují snadné potenciální plátce pokut, hezkým mladým zapomnětlivým maminkám pak darují a označí jízdenku pro ně i jejich potomka.

Osobně bych tato alkoholem či cigaretami páchnoucí individua se špínou za nehty mít za kamarády ani trochu nechtěl.

Poslední dobou jsem zaznamenal jejich zvýšenou aktivitu, a to i na linkách, kde dříve v podstatě nebývali, u některých se projevují i zcela nové modely chování. Dá se říci, že teď vídávám revizora v akci tak jednou týdně, namísto dřívějšího půl roku. Za posledních několik měsíců si pamatuji jen jednoho, který se choval a vypadal lépe než průměrný bezdomovec. Byl to takový bodrý statný děda, promlouvající k odchycené oběti: „Tož to nemožete takhle jezdit zadarmo, nó. To budete muset zaplatit nějakou tu pokutu, co s váma nadělám…“

Už jsem také několikrát viděl dvojici strejců revizorů, kterak stojí na zastávce, blokují celý chodník a cosi si zapisují do sešitků, možná předvyplňovali pokutové bločky.

Zkrátka, pokud by vás třeba přepadl pocit, že už jste na MHD dali dost peněz z daní, nelíbila se vám „kultura“ cestování nebo aktuální zpoždění (jako třeba včera, když soudruzi stávkovali) a napadlo vás jet načerno, dávejte si pozor, obzvlášť když přistoupí dva až tři burani, rozestoupí se po celém voze a snaží se tvářit hrozně nenápadně. Obvykle to nejsou takoví svatoušci a milí lidé, jak popisuje dopravní podnik ve svých propagačních materiálech.

Včerejší stávka obrazem

Zařazen do: Odboráři, Společnost — Hans @ 9:18

Zubožení vyhladovělí odboráři, které vládní reformy okrádají o potraviny, během stávky:

Stávkující pupkatí odboráři

24. 6. 2008

Proč bych nerušil senát

Zařazen do: Společnost — Hans @ 14:14

Už od dob založení senátu je in říkat: „Senát bych zrušil, je to zbytečné vyhazování peněz.“

Nemyslím si sice, že by těch 600 milionů, co senát ročně stojí, bylo nějak významnou kapkou v našem veřejno-rozpočtovém moři, ale je pravda, že někde by se začít mělo.

Když se nad tím však člověk zamyslí, přijde na to, že mnohem lepší by bylo zrušit poslaneckou sněmovnu a její pravomoci nějak do senátu přimíchat.

Proč raději zrušit poslaneckou sněmovnu?

  1. Do senátu nekandidují primárně politické strany, ale lidé (nechci říkat osobnosti, to je leckdy sporné… no, oni i ti lidé… co kdyby ČSSD nechala kandidovat svého věrného člena). Lidé by volili konkrétního člověka a ne stranu (často bez vyplnění preferenčních hlasů), která pak v podstatě nominuje, koho chce. Též by přestal být živen mýtus, že poslanci jedné strany by zásadně měli hlasovat jako jeden muž (vyvolávající otázku, proč tam tedy nesedí jen jeden s odpovídající váhou hlasu).
  2. Senátorovi musí být alespoň 40 let. Politika na této úrovni by přestala lákat čerstvě dostudované kariéristy a mladé svazáky, kteří si dosud nevydělali ještě ani korunu jinak než z veřejných rozpočtů a hned by z nich chtěli čerpat několikanásobek průměrné mzdy.
  3. Senátorů je míň. Daňový poplatník by tedy živil o něco méně parasitů. Je jich dokonce liché číslo (81), takže by skončily taškařice voličů, kteří pravidelně volí dva nesmiřitelné tábory v poměru 100:100.
  4. V senátu se mění po dvou letech vždy jeho třetina. Eliminovaly by se tím krátkodobé nálady obyvatelstva promítnuté do volebních výsledků vyvolané třeba jednou reportáží na Nově.
  5. Senát pro mne vypadá jaksi kulturněji. Rozpuštěním sněmovny by asi určitá část této kultury brzy vzala za své (pravděpodobným příchodem bývalých poslanců), ale i tak by to nemuselo být tolik hrozné.

PS: Je to samozřejmě nereálný návrh, 200 dobře placených míst si sám nikdo nikdy nezruší. Je to jen můj postoj k populárnímu tématu zrušení senátu.

Stávka

Zařazen do: Odboráři, Společnost — Hans @ 9:25

Na dnešek naplánovali odborářští šéfové stávku. Prý proti vládním reformám, nikde jsem ale nenašel, proti čemu konkrétně, případně i nějaké návrhy, jak to či ono udělat lépe. Tím nechci říct, že bych to od odborářů čekal.

Důvody si tedy lze jen domýšlet. Jelikož se nikdy nestávkovalo, když byly státní peníze vyhazovány na obskurní sociální dávky typu zvyšujícího se porodného či pastelkovného při narůstajícím státním dluhu, dá se tušit, že odborářům nejde o nějaké dobré hospodaření; spíš by rádi, aby jim z eráru něco káplo. Kde na to vzít, a kam to povede do budoucna, to je dalece za možnostmi odborářského mozku.

Stávkují v podstatě výhradně státní zaměstnanci, u řady z nich v podstatě nebude možné tuto stávku nějak rozlišit od normální práce.

Je to v prdeli. Spousta lidí je navyklá mít hodně věcí zadarmo, ze státních peněz. Stát za ně v těchto věcech rozhoduje, ale to jim nevadí. Kdyby jim stát platil jídlo, vesele by to přijali i za cenu toho, že by jim z úřadu chodil předepsaný jídelníček. I dnes, v roce 2008, je diskuse u článku odkazovaného výše plná zvratků typu „Za socialismu každý měl, co potřeboval“, případně „bez milionářů se národ snadno obešel.“

Snažím se sice uklidňovat, že je to nějaký placený agitátor, vtipálek nebo aspoň jeden z členů té neklesající posloupnosti. Přesto mě mrazí v zádech a přemýšlím, kam utéct, až tu v roce 2010 nastoupí vláda ČSSD + KSČm.

23. 6. 2008

Pohádky pro voliče s nízkým IQ

Zařazen do: Společnost — Hans @ 16:28

ODS má evidentně spoustu peněz. Čas od času totiž sáhne do peněženky a koupí si nějakého toho poslance z ČSSD. Je sice divné, že vždy z ČSSD, na trhu je přece k mání tolik druhů poslanců… Taktéž nechápu, proč je nakupují postupně a ne najednou. Měli by vystaráno a jistě by dostali i množstevní slevu. Proč nekoupí rovnou celou ČSSD?

No, takhle jasno v tom mají vlastně jen soudruzi z vedení ČSSD a ti si raději podobné pochybovačné otázky nepokládají. Proč taky, jsou zvyklí si svou pravdu odhlasovat.

Ten scénář je vždycky stejný. O nějakém poslanci z ČSSD se začne proslýchat, že v nějakém hlasování, které je pokládáno za důležité (např. na něj má veřejnost vyhraněný názor a je potřeba učinit zadost populismu), hodlá hlasovat v rozporu s nařízením vůdce. Následně mu začne být vyhrožováno. Vždy je to hned jasné, je za tím ODS, která ho zrovna v tu chvíli chce přinutit k té své „koupi“.

PS: Jako bonus si v odkazovaném článku můžete přečíst diskusi se socialistickým multimilionářem Rathem, ovšem jako vždy je to jen pro silné nervy a žaludek. Od něho jsem si i dovolil vypůjčit název tohoto článku, jen drobně uvedený na pravou míru :)

Bohatým bráth, na chudé sráth.

20. 6. 2008

Stěhování na spadnutí

Zařazen do: Ze života — Hans @ 14:20

Tak dlouho jsem se chystal udělat si v nějakém softu 3D model mého nastávajícího bytu a projít si ho, až jsem si dnes prošel byt skutečný :)

Uprostřed července má být kolaudace, pak zas nějaké formality (přidělení čísla popisného, zřízení odběrného místa pro elektřinu apod.) a začátkem srpna by celé zhruba sedmnáctiměsíční úsilí mělo být završeno. Osobně mi byt už připadal hotový, až na pár detailů, ale ještě si musím počkat.

Pak budou určitě i nějaké fotky, dneska jsem si tam sice zaznamenal pár pixelů mobilem, ale to není ono. Celý proces už mě stál značné síly a peníze (a ještě mnohem víc peněz stát bude), ale stojí to za to :) Aspoň zatím.

17. 6. 2008

A nevadí ti, že do toho pacienti močej?

Zařazen do: Vtípky — Hans @ 6:59

A nevadí ti, že do toho pacienti močej?

16. 6. 2008

Jak jsem se díval na fotbal

Zařazen do: Ze života — Hans @ 13:41

Tak jsem se včera díval na fotbal. Říkal jsem si, že se podívám aspoň na jedno utkání mistrovství Evropy a tu televizi zapnul.

Nejsem tedy žádný odborník (ani samozvaný, abych máchal rukama před obrazovkou a hlasitě radil trenérovi a mužstvu), ale jako zvuková kulisa k práci to nebylo špatné. Párkrát mě sice zarazilo, kdo to tam z pozice hosta stále pronášel takové ty klasické fotbalové floskule typu „nóó, turcí vůbec něvědí, co na nás hrát“ a „snad nám dnes bude přát to štěstíčko“, případně „voni ty naši kucí do toho daj určitě všechno“. Pak jsem s hrůzou zjistil, že to je V. Šmicer, kterého jsem přece jen považoval mezi fotbalisty za jednoho z těch inteligentnějších.

První poločas byl z naší strany pěkný, pak se to začlo postupně nějak zvrtávat k apatii a bránění výhry, která se však neustále ztenčovala. Turci předvedli úžasně výkonný závěr a zaslouženě nás porazili. To byla přesně ta chvíle, kdy jsem měl televizi vypnout. Bohužel jsem to neudělal a tak jsem byl svědkem moderátorského štkaní o jakési strašné smůle, která nás prý postihla a snahy najít za posledním tureckým gólem nějaký ten ofsajd.

Podle mého názoru tým, který ztratí dvougolové vedení v podstatě během okamžiku, si postup ze skupiny prostě nezaslouží. No, s lehkou nadsázkou mohu říct, že primadony se mohou rozjet zpátky do svých zahraničních lig a nemusí si zase nějaký čas hrát na to, jak rády reprezentují naši zem.

Úsměvnou tečkou za celým naším účinkováním na ME pro mne bylo krkání jakéhosi ožralého vohnouta, který mi prošel asi půl hodiny po ukončení zápasu pod okny a chraplavě sděloval světu: „šulini to sou, bhhhhggggrrrrruuuuáááááááá!“

13. 6. 2008

PHP a unit testy

Zařazen do: Programování, IT — Hans @ 14:46

V okamžiku, kdy začnete vyvíjet aspoň trochu seriozní webové aplikace, pak má jistě smysl uvažovat o nějakém testování, nejlépe automatizovaném.

Co jsou unit testy

Základem by měl být unit testing (testování aplikačních jednotek), tedy v případě objektového programování testování toho, zda každá třída dělá správně to, co by měla. Zjednodušeně řečeno, napíšete si testovací skript a proklepnete jím správnou funkčnost všech metod ve vaší třídě pro různé vstupy, s důrazem na různé „speciální“ případy apod.

Výhody

Testovací skripty pro celý projekt můžete sdružovat do makefilů a pak pouhým make unit_tests rychle zkontrolovat všechny zdrojáky (o tom někdy příště). Při provádění úprav ve zdrojovém kódu se následně můžete rychle přesvědčit, zda jste si nezavlekli novou chybu někam, kde byste to vůbec nečekali.

(Celý příspěvek…)

České dráhy nejsou firma, ale úřad

Zařazen do: Společnost, Ze života, Železnice — Hans @ 10:18

Dnes jsem tento svůj názor opět potvrdil, při snaze koupit si v brněnském ČD centru poslední možné kilometrické banky za „rozumnou“ cenu (od 15.6. mi je ČD zdraží z 1440 na 1800 Kč, tedy o 25 % – prý kvůli zdražování ropy).

Stála se tam fronta jako kdysi (když se zde soudruzi lidsky snažili o sociálně spravedlivou společnost) na toaletní papír. Ke cti drah musím uznat, že k jedné otevřené přepážce přibyla asi po deseti minutách další.

Během čekání jsem si prohlížel žádosti o tzv. in-kartu. U ČD si totiž, nechcete-li platit jízdné blížící se ceně taxíka (a nebo umořovat peníze ve zmíněné kilometrické bance), musíte pořídit průkazku s fotkou a dát jim k tomu řadu důvěrných osobních dat. Žádost se značně podobala žádosti o vydání pasu nebo občanského průkazu, a zase jsem si připadal o něco víc jako na úřadě.

Pak na mě přišla řada. Přednesl jsem svůj požadavek a čekal na vyřízení. Záhy jsem se dozvěděl, že u této přepážky jsou kilometrické banky k dispozici pouze čtyři a ne všech pět pro můj zvýhodněný komplet. Slečna si prý zkusí jednu vzít od vedle. Začala je vyplňovat, razítkovat a datlovat přitom do počítače s pomalostí a efektivitou průměrné úřednice (no ale aspoň se chovala slušně).

Pak zjistila, že to nejde, systém to nedovolí (k mé úlevě – přece jen jsem tam nechtěl strávit celé dopoledne). U vedlejší přepážky to šlo lépe a nakonec jsem se po celkové zhruba půlhodině zase dostal na čerstvý vzduch.

Co s nimi

Při téměř každé cestě vlakem (resp. obecně při téměř každém kontaktu s ČD) vidím, jak to celé nefunguje. Zaměstnancům bývá všechno jedno, nejsou vedením podniku nijak motivování odvádět kvalitní práci. Vedení je to koneckonců taky jedno, dostávají masívní dotace a jakékoliv případné další problémy zase vesele asanuje stát.

Bohužel i právě nyní, za vlády která se nazývá pravicovou, dostávají ČD mimořádnou dotaci 12 miliard na nová vozidla (nazývanou jinak než dotace, aby to nebylo nápadné – prostě si stát přendá 1,2e10 korunek z jedné kapsy do druhé). Konkurence jim logicky zase žádná nepřibyde, protože kdo by šel podnikat do odvětví, kde jiná firma je ve velkém zvýhodňována státem. Dokonce z toho určití hlupci mají radost, jak se koupí pár nových vagónů a na co že si Student agency stěžují, jsou přece neschopní, když tomuto neumí konkurovat.

Státní dráhy nám zkrátka nefungují. Zároveň se nějak všeobecně ujalo, že státní být musí, protože proto.

Zkouším si představit analogickou situaci: jaké by to asi bylo, kdyby existovala jedna státní pekárna a nikdo jiný by ji v podstatě nemohl konkurovat. Za rohlík bychom platili 10 Kč (s bakery-in-kartou 7,50), stát by na každý ještě přidával 15 Kč dotaci. Občas by v obchodech byly rohlíky až odpoledne, někdy dokonce vůbec. Části lidí by to celé vadilo, a diskutovali by o tom, proč nenechat péct a prodávat rohlíky každého, kdo by chtěl. Každá taková diskuse by ale byla ihned smetena davem, emotivně křičícím:

  • „co blbneš, rohlíky jsou jídlo a tudíž strategický a jako takový prostě musí být v rukou státu“
  • „nechtěl bych žít ve světě podle tvých představ, za rohlík bychom platili 50 korun, protože by pak šlo pekárnám jen o jejich zisk!“
  • případně i „za komoušů / Hitlera bylo všechno státní a jak jsem tehdy byl mladý a šťastný“

Cesta ven tedy zřejmě nevede nikudy :)

Starší příspěvky »

Tento web je provozován s využitím systému WordPress. (Česká lokalizace)