Pouze pro silné žaludky: názory soudruha Kolarčíka ze zakázaného KSM.
Soudruhovi byly v roce 1989 čtyři roky, ale ví, jak to tady bylo do té doby super a úžasné. Ví to od svých čtrnácti let, protože si tehdy četl díla marxistů a leninistů, místo aby dělal něco normálního. Přišel tehdy na to, že mu vadí odcizení od vlastní práce. Nevím sice, co si pod tím mám představit, v kontextu mladého komsomolce je to však nejspíš to, že dosud nepracoval a asi ani nikdy nechce.
Znuděný mladý komunista samozřejmě nemůže akceptovat, že někomu jinému se naopak něco vytvářet chce. Je mu totiž jasné, že takový člověk by se díky své píli měl lépe než on, což by bylo nespravedlivé – oba jsou přece lidi.
Je tedy potřeba práci, popřípadě dokonce podnikání, nějak znevýhodnit, cituji: „My máme představu, že při vývoji socioekonomické základny by živnostníci sami dospěli k tomu, že to pro ně není výhodné“. Likvidace už není v módě, tu už komunisté jednou provedli a snaží se ve zbytcích mozků svých voličů neznačit, že přece jen už jsou dnes aspoň trochu jiní. Byť jim samozřejmě řada lidí děkovala za ukradený majetek, neboť byli zbaveni nutnosti se o něj starat. Ano, i to se dočtete od mladého komunisty.
Proč se proboha komunisté stále snaží nějak přebudovat celou společnost? Chtějí-li žít v komunismu, mají nejméně dvě možnosti.
- Odstěhovat se do KLDR, Běloruska, nebo třeba na Kubu. Na světě přece jsou země, kde komunismus mají. Dokonce u nás nikdo ani nikoho nedrží, jako tomu bývalo. Když je někde ráj, tak proč tam nejít?
- Založit si nějaké soukromé komunistické sdružení, plně dobrovolné. Tam si mohou aplikovat libovolné ze svých teroií, platit si členské příspěvky a z nich si hradit levné bydleni, zdravotnictví zdarma a podobné bájné výdobytky. Bohužel by si sami asi záhy ověřili, že komunismus se za své neuživí a rovnou to tak sklouzává k tradičnímu pojetí: okrást všechny, všechny nakrmit, aby neumřeli a hlavně ať má každý stejně (hovno), aby nebylo komu závidět.
Nezbývá tak, než doufat, že podobných znuděných mladých komunistů vymýšlejících stále stejné sociální experimenty (jen v nových hávech) není mnoho.