… se tak dlouho hledali, až se našli.
Spojenectví bude bezesporu výhodné pro obě strany. Paroubek hodlá od roku 2010 vládnout, což se mu zřejmě podaří. Již teď slíbil Kaplickému až 4 miliardy na jeho chrchel (což je dvojnásobek částky, za kterou to veledílo mělo být původně). Budoucí premiér to sice nejspíš nehodlá dát ze svého, ale zdroje přece jsou. Navýšení rozpočtu jistě umožní i zvýšení souvisejících „provizí“ a určitě i na Paroubka nějaké ty drobné zbydou.
Pro Kaplického je to taky fajn, jednak mi připadá, že by neustál fakt, kdyby se jeho žlutá chobotnice nedočkala realizace, druhak je pro něj samozřejmě snazší získat peníze na stavbu, u které o investici rozhoduje někdo, jemuž ty peníze nepatří.
A tak nezbývá, než se na knihovnu začít těšit a nacvičovat si pocit hrdosti, že u nás bude stát takové světově uznávané dílo. A ne aby nás, kulturní burany, napadlo mít vlastní názor na to, na co mají jít naše daně.
Už přes rok kontinuálně vyvíjím jistou webovou aplikaci a již od začátku jsem si dával záležet na tom, abych ke každé třídě a metodě psal tzv. doxygen-style komentáře, popisující co která třída a metoda dělá, u metod navíc třeba dokumentaci parametrů a návratových hodnot.
Jak komentovat v kódu
/**
* Ukázka doxygen-style komentáře.
*
* @class UkazkovaTrida
* @author Hans
*
* @date 2008-05-29
*/
class UkazkovaTrida
{
/**
* Ukázka doxygen-style komentáře.
* Funkce vracející nulu.
*
* @author Hans
*
* @date 2008-05-29
*
* @param zbytecny zbytečný parametr
* @return vždy 0
*/
function Nula($zbytecny)
{
return 0;
}
}
Co pak s tím
Teď jsem to konečně nějak zužitkoval – stáhnul si Doxygen, v rychlosti nakonfiguroval projekt (pomocí přiloženého doxywizardu; stačilo v podstatě definovat adresář projektu a výstupní adresář pro dokumentaci) a vygeneroval konfigurační soubor projektu (Doxyfile). Ten lze pak doupravit ručně v textovém editoru (jedná se vlastně o jakýsi „makefile“ pro Doxygen).
Na ten jsem následně spustil doxygen.exe z příkazové řádky a rázem mám čtyřmegový balík provázané dokumentace v HTML včetně grafického znázornění závislosti tříd a podobných vymožeností.
To se mi líbí, v podstatě se jedná o jediný smysluplný (a zároveň snadný a nepříliš otravující) způsob dokumentování kódu. Kdysi jsem svůj kód zkoušel prohnat tuším PhpDocumentorem, ale ten se mi nepodařilo nakonfigurovat a rozchodit během jednoho odpoledne, toto šlo oproti tomu zcela samo.
(Celý příspěvek…)
Dnes se ke mně dostal odkaz na jeden půvabný blog. V podtitulu má „co muselo ven“, což ve mně evokuje představu stolice po nějakém špatném jídle, případně něčeho ještě horšího. Četba několika článků to jen potvrdila.
Textům ze sekce „Eko & Climate“, kde se autorka na můj vkus až příliš antropocentricky vypořádává se změnami klimatu, se věnovat nechci.
Líbil se mi hlavně tenhle elaborát. Baví mě totiž, když si někdo vytváří svoji vlastní alternativní realitu, nebo se alespoň snaží o nějakou její vizi.
Představte si, že ten Klaus nám vládne už 25 let, a to ještě dokonce nepřetržitě! Inu, to máte tak:
- 1989 – 1992 ministr financí, tehdy stačilo ještě k vládnutí málo
- 1992 – 1997 premiér, zde se dá skutečně hovořit o nějakém vládnutí
- 1998 – 2002 od teď nám nově bude vládnout předseda poslanecké sněmovny, a zvolíme jím Klause
- 2003 – 2008 zase změna ústavy, necháme vládnout presidenta
Jen mi tam nějak chybí období 1983 – 1989 a zde to vládnutí nedokážu správně interpretovat, pomůže mi někdo?
Pouze pro silné žaludky: názory soudruha Kolarčíka ze zakázaného KSM.
Soudruhovi byly v roce 1989 čtyři roky, ale ví, jak to tady bylo do té doby super a úžasné. Ví to od svých čtrnácti let, protože si tehdy četl díla marxistů a leninistů, místo aby dělal něco normálního. Přišel tehdy na to, že mu vadí odcizení od vlastní práce. Nevím sice, co si pod tím mám představit, v kontextu mladého komsomolce je to však nejspíš to, že dosud nepracoval a asi ani nikdy nechce.
Znuděný mladý komunista samozřejmě nemůže akceptovat, že někomu jinému se naopak něco vytvářet chce. Je mu totiž jasné, že takový člověk by se díky své píli měl lépe než on, což by bylo nespravedlivé – oba jsou přece lidi.
Je tedy potřeba práci, popřípadě dokonce podnikání, nějak znevýhodnit, cituji: „My máme představu, že při vývoji socioekonomické základny by živnostníci sami dospěli k tomu, že to pro ně není výhodné“. Likvidace už není v módě, tu už komunisté jednou provedli a snaží se ve zbytcích mozků svých voličů neznačit, že přece jen už jsou dnes aspoň trochu jiní. Byť jim samozřejmě řada lidí děkovala za ukradený majetek, neboť byli zbaveni nutnosti se o něj starat. Ano, i to se dočtete od mladého komunisty.
Proč se proboha komunisté stále snaží nějak přebudovat celou společnost? Chtějí-li žít v komunismu, mají nejméně dvě možnosti.
- Odstěhovat se do KLDR, Běloruska, nebo třeba na Kubu. Na světě přece jsou země, kde komunismus mají. Dokonce u nás nikdo ani nikoho nedrží, jako tomu bývalo. Když je někde ráj, tak proč tam nejít?
- Založit si nějaké soukromé komunistické sdružení, plně dobrovolné. Tam si mohou aplikovat libovolné ze svých teroií, platit si členské příspěvky a z nich si hradit levné bydleni, zdravotnictví zdarma a podobné bájné výdobytky. Bohužel by si sami asi záhy ověřili, že komunismus se za své neuživí a rovnou to tak sklouzává k tradičnímu pojetí: okrást všechny, všechny nakrmit, aby neumřeli a hlavně ať má každý stejně (hovno), aby nebylo komu závidět.
Nezbývá tak, než doufat, že podobných znuděných mladých komunistů vymýšlejících stále stejné sociální experimenty (jen v nových hávech) není mnoho.
V sobotu jeli baníkovci speciálním pro ně vypraveným vlakem do Prahy na fotbal. Ve fotogenické krajině kolem Brandýsa nad Orlicí se jednomu z nich nevyplatilo vykukování ze dveří během jízdy a tento si řekl o Darwinovu cenu. Zavdal tak svým spolufanouškům další důvod jít se ožrat, tentokrát ne v klubových barvách, ale v černém.
Je s podivem, že se něco takového stalo poprvé, protože kdo někdy viděl obdobný fotbalový speciál s dutohlavy v různých stádiích opilosti porůznu vykloněnými z oken a dveří, musí si říkat, že podobná zakončení budou spíše pravidlem.
Ještě více mě však překvapil dnešní článek na iDnesu, kde zástupci klubu a fanoušků štkají nad „nespravedlivým“ údělem zemřelého. Zodpovědnost se snaží hodit na České dráhy, které údajně nasazují na jejich vlak nedůstojné, zastaralé a nebezpečné vagóny. Dále se snaží navodit vizi jakési alternativní reality, kdy celý patnáctivozový chachar-vlak jede v klidu a deset problémových lidí v něm dělá bordel.
Není tomu tak. Vozy nasazené ČD na tento vlak nejsou o nic horší než vozy pro převoz normálních lidí, ač by dle mého názoru klidně mohly být. Na ten svinčík, co tam fanoušci během jízdy vyprodukují, by se hodily spíš otevřené nákladní vagóny na přepravu uhlí. I kouřit by tam šlo lépe, větrání mají tyto vozy řešeno velmi dobře. Co se týče bezpečnosti, zatím jsem neslyšel o případu, kdy by někdo jen tak v klidu seděl ve vlaku a najednou vypadl ven.
A deset problémových lidí? Vlak s baníkovci jsem viděl jednou na vlastní oči a několikrát na fotkách a tak prostě vím, že tento výrok je pouze komický nesmysl.
Zkrátka, je to takový obvyklý rádoby humanismus: Já jsem sice hlupák, co si šel zakouřit do otevřených vlakových dveří během jízdy, ale nechci nést následky své činnosti, někdo mě měl přece ochránit!
Každé ráno se člověk nemusí probudit vyspaný úplně dokonale. Pro ty možné horší dny, kdy se vám třeba nechce ani vstát, může vždy pomoci následující.
Připomenete si, že je jich zase o šestnáct méně a hned máte den jako vymalovaný.