Nedávno jsem si četl v nějakém magazínu ČD Cargo (tedy nákladní divize Českých drah) a jeden článek mě doslova nadchnul. Jmenoval se Ze starých letopisů a citoval interní ustanovení a různé další informace týkající se nákladní železniční dopravy v 30. letech minulého století.

Zacházejte se zbožím šetrně, nakládejte je do správných vozů pro výhodné vlakové spoje. Ušetříte železnici zbytečné výdaje a získáte přepravce. Zisk ČSD je též Vaším ziskem, na ztrátu podniku doplatíte i Vy sami. Jak by bylo krásné, kdyby to i dnes železničářům někdo řekl, zejména tu poslední větu. Ale je holt jiná doba. Za totáče se stalo tak nějak normou, že do práce se chodilo částečně z povinnosti a částečně pro peníze (a že ta práce může mít nějaký smysl a někdo její výsledky konzumuje, to už je jedno). Právě u státních molochů typu ČD přetrvává podobné chování v největší míře i dodnes.

Odpovědní staniční pracovníci byli pověřeni sledováním výrobních a obchodních poměrů svého okolí tak, aby mohli potenciálním přepravcům nabídnout „rozmanité úlevy, které mají vliv na kalkulaci dopravních vydání.“ V kontextu dnešních ČD je to něco naprosto nepředstavitelného. Být vstřícný k zákazníkům a zkoušet získávat nové, proč? V předpisech už to dnes není, házím na to bobek.

No a perla na závěr: Nejúspěšnější zbraní proti automobilní soutěži je šetrné zacházení se zbožím a bezvadné a rychlé provedení přepravy. I to je velmi nadčasové. Zatímco tehdy si dráhy ještě uvědomovaly, že nejlepší je proti konkurenci bojovat kvalitou služeb, dnes jsou na to moc líné a raději by si prolobovaly různé zákazy kamionů, ekologické daně z nafty a podobné nesoutěžní kraviny. Vagón se zkrátka poveze z jednoho konce republiky na druhý týden a jestli to někdo chce nabízet rychleji, mělo by se mu to zakázat, aby naši pozici neohrožoval.

Věřím nicméně, že oddělení nákladní divize ČD a její (doufám) připravovaná privatizace povede ke zlepšení. Těch zaměstanců, kteří si i dnes zákazníků váží a uvědomují si, že právě oni je živí, si samozřejmě vážím.