To je ale legrace: ropákem za rok 2007 je Jiří Hodač (náměstek ministra dopravy). Provinil se tím, že údajně vyhrožoval žalobami nějakým ekoteroristům, kteří blokovali různá stavební řízení.
Je to jistě velmi závažný čin proti přírodě, když předčil i třeba spoluvinu na možném budoucím hladomoru, kterou mají tzv. biopaliva. Za jejich podporu totiž nikdo nominován nebyl.
Škoda, těšil jsem se, jak bude pikantní, až ropáka dostane Bursík.
Nainstaloval jsem WordPress 2.5. Kdo se toto odpoledne díval častěji na stránky, mohl vidět, jak jsem s ním bojoval. 
Moje staré nastavení například způsobovalo, že se WordPress neustále snažil přesměrovávat titulní stránku samu na sebe a prohlížeč zobrazil jen krátkou zprávu, že jako HTTP status 302.
No teď už to vypadá docela uspokojivě, reklamace nicméně stále přijímám v komentářích, mailem atd.
Včera jsem utrpěl úžasný zážitek v bance (spořitelně). Cosi jsem tam vyřizoval a u vedlejší přepážky stála babka a svěřovala se bankovní úřednici ze svých frustrací.
Trápily ji vysoké příjmy „umělců“, zejména těch mladých. Paní u přepážky v podstatě vůbec nepřerušovala její monolog: „Podívejte se na ty mladý hérečky a zpěvačky. Já je ani neznám a voni berou ty milijóny! Pak se divíme, že neni na učitele. Kdo to platí? To za komunistů nebylo, to sice braly taky hodně, ale tolik teda ne! Ať mi někdo řekne, kdo to platí!“ Vzpomněl jsem si na Milouše Jakeše (Paní Zagorová, je to hodná holka, všechno, no ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok a další ne 600 tisíc, milión! Milion, dva miliony berou!) a musel jsem se smát.
Zase ta představa, že když si někdo hodně vydělá, tak se to musí někomu jinému sebrat. Zde by se to dalo omluvit senilitou, ale touto obsesí netrpí jen důchodci. Na učitele není dost peněz nikoliv kvůli herečkám a zpěvačkám, ale proto, že necháváme stát starat se o školství. A jak známo, státní přerozdělování vede k plýtvání a plýtvání k chudobě. To, že si různí pseudoumělci vydělají dost peněz je dáno tím, že je dost lidi ochotno platit za jejich koncerty, cédéčka apod. Je to jejich problém.
Pravda, různé OSA výpalné a povinné předplácení tzv. veřejnoprávní televize mohou tento trh poněkud narušovat, ale předpokládám, že jen okrajově. Rozhodně ne v takové míře, že by platila taková ta cikánská představa, že stát na všechny své obyvatele odněkud shůry dostává jakési dávky, které pak „ti nahoře“ strašně nespravedlivě přerozdělují.
Četba Blesku, dívání se na Novu a neúprosné procesy doprovázející stáří nejsou zkrátka právě šťastnou kombinací.
Paroubkovi utekla z úst zase zajímavá věta. Jestli se toho nějaká média chytnou, jistě ji bude už zítra různě dementovat a vysvětlovat.
„Bylo to správné ekonomické opatření, ale přišli jsme o voliče. Už se to nebude opakovat.“ To Paroubek pronesl na adresu nějakého zákonu, který kdysi jeho strana vymyslela a přijala.
Kdo si dodnes myslel, že ČSSD jde o blaho země a ne o uplacení svých voličů a de facto nákup koryt za státní peníze, snad už to konečně pochopil.
Nedávno jsem si četl v nějakém magazínu ČD Cargo (tedy nákladní divize Českých drah) a jeden článek mě doslova nadchnul. Jmenoval se Ze starých letopisů a citoval interní ustanovení a různé další informace týkající se nákladní železniční dopravy v 30. letech minulého století.
Zacházejte se zbožím šetrně, nakládejte je do správných vozů pro výhodné vlakové spoje. Ušetříte železnici zbytečné výdaje a získáte přepravce. Zisk ČSD je též Vaším ziskem, na ztrátu podniku doplatíte i Vy sami. Jak by bylo krásné, kdyby to i dnes železničářům někdo řekl, zejména tu poslední větu. Ale je holt jiná doba. Za totáče se stalo tak nějak normou, že do práce se chodilo částečně z povinnosti a částečně pro peníze (a že ta práce může mít nějaký smysl a někdo její výsledky konzumuje, to už je jedno). Právě u státních molochů typu ČD přetrvává podobné chování v největší míře i dodnes.
Odpovědní staniční pracovníci byli pověřeni sledováním výrobních a obchodních poměrů svého okolí tak, aby mohli potenciálním přepravcům nabídnout „rozmanité úlevy, které mají vliv na kalkulaci dopravních vydání.“ V kontextu dnešních ČD je to něco naprosto nepředstavitelného. Být vstřícný k zákazníkům a zkoušet získávat nové, proč? V předpisech už to dnes není, házím na to bobek.
No a perla na závěr: Nejúspěšnější zbraní proti automobilní soutěži je šetrné zacházení se zbožím a bezvadné a rychlé provedení přepravy. I to je velmi nadčasové. Zatímco tehdy si dráhy ještě uvědomovaly, že nejlepší je proti konkurenci bojovat kvalitou služeb, dnes jsou na to moc líné a raději by si prolobovaly různé zákazy kamionů, ekologické daně z nafty a podobné nesoutěžní kraviny. Vagón se zkrátka poveze z jednoho konce republiky na druhý týden a jestli to někdo chce nabízet rychleji, mělo by se mu to zakázat, aby naši pozici neohrožoval.
Věřím nicméně, že oddělení nákladní divize ČD a její (doufám) připravovaná privatizace povede ke zlepšení. Těch zaměstanců, kteří si i dnes zákazníků váží a uvědomují si, že právě oni je živí, si samozřejmě vážím.
Žijeme sice v Kocourkově, ale i tak mě překvapil aktuální tah Českého telekomunikačního úřadu. Úředníkům se nelíbí, že se na poštách stále častěji zavádí elektronický vyvolávací systém místo starých dobrých front. To je taková ta věc, kdy si po příchodu na pobočku zmáčknete tlačítko a dostanete papírek s číslem, a jakmile se toto vaše číslo objeví na displeji, můžete jít k určené přepážce.
Tento přístup se mi osobně velmi líbí, a to z těchto důvodů:
Podobný systém fungoval svého času i v brněnském ČD centru a nemohl jsem si jej vynachválit. Teď už tam jsou zase zvyjebené fronty. Systém funguje i ve všech bankách, co znám.
Přece jen jsem však objevil jednu chybu: blbci s tím mají problém. Musí zmáčnout tlačítko a sebrat lístek. Musí si vybrat, co vlastně jdou na poštu dělat. Musí u toto zapřemýšlet. Nevymýšlím si; už jsem párkrát viděl nějakého strejce šířícího pivní odér bezradně kroužit pod displejem s čísly. Některý si zřejmě na úřadě stěžoval, případně je jeho zaměstnancem. Snahu ČTÚ chápu tedy jako klasické úřední přizpůsobení se hlupákům na úkor myslících lidí. Stává se to ostatně zvykem.
Odbory prý upustí od stávky, kterou hrozily (mimochodem, jak se pozná, že nějaký odborářský vohnout stávkuje?). Místo toho hodlají jen křičet před vládou. No nevím, podle mne křičí pořád, a tak si toho asi nikdo ani nevšimne.
Ve výčtu věcí, proti kterým chtějí soudruzi z odborů protestovat, mě nejvíc pobavila inflace. Odborář prostě vezme negativní věci, které rozezná, více či méně přesně je pojmenuje a nejradši by si vymohl jejich zákaz nějakým protestem nebo stávkou a tím problém vyřešil jednou provždy. Mohli by protestovat třeba i proti tomu, že jim na nějaké demonstraci pršelo. Ani bych se nedivil, kdyby současně s požadavkem zákazu inflace přišel zcela protichůdný požadavek na 15% plošný nárust mezd v mladoboleslavské škodovce.
Ale co se tomu vůbec divím, už z fotografie bodrého soudruha Štěcha v odkazovaném článku je tak nějak jasné, že odboráři nepatří k těm nejbystřejším…
Dneska jsem si po dlouhé době vzal free deník Metro a je docela veselý. Noviny jsou zabaleny do reklamy na Lidl vyobrazující současnou levnou nabídku tohoto diskontu. Po otevření se na titulní stránce objeví vysvětlující titulek: „Místo sýru koupíte kopii bez mléka“.
Mám rád podobný typ nechtěného humoru, obzvlášť takovéto povedené kontextové reklamy.
Ve jmenovaném článku se pak dočtu, že Češi rádi nakupují nejen napodobeniny čokolády, které neviděly kakao a kakaové máslo ani z kamionu cestou do supermarketu, ale nově jim nevadí ani sýry, které obsahují místo mléka a smetany nějaké pofiderní rostlinné tuky. Nějaká úřednice ze Sdružení „ochrany“ spotřebitelů k tomu uvádí, že by takové výrobky měly být nějak speciálně blbuvzdorně označeny a odděleny od normálních.
Specifikace složení výrobku a podezřele nízká cena zřejmě nestačí. Kdo má taky u nákupu myslet, lidi je třeba před následky jejich blbosti přece chránit.
Asi se blíží nějaké volby, protože jsem u nás v domě (obývaném téměř výhradně důchodci) našel skutečnou perlu. Komunistickou agitku. Asi to tam nějaký zapálený straník přinesl přímo z ÚV.
Je to takový malý letáček, který se rudým písmem snaží nadchnout pro myšlenku socialismu. Již nadpis je úžasný: Chcete změnit svůj život? Musíte společně s námi pro to něco udělat! Pokud pominu větnou skladbu na úrovni žáka prvního stupně základky, vždycky jsem si spíš myslel, že chci-li změnit svůj život, musím pro to něco udělat výhradně sám a jakákoliv politická sebranka mi pomůže nejvíc tím, že mě nechá na pokoji. No ale nevadí, rozeberme se i zbytek komunistických mouder a slibů.
Zrušení Topolánkovy špatné vládní „reformy“, která likviduje poslední zbytky sociálního státu a dává přednost daňovému zvýhodnění bohatých.
Ó, jak bych se radoval, kdyby tu někdo rušil poslední zbytky sociálního státu, abych už jeho „vymoženosti“ nemusel dál platit. Bohužel se tak neděje a bohužel to ani není reálné. Reforma samozřejmě špatná je, ačkoliv pro komanče asi z poněkud jiných důvodů než pro mne. Starost o zvýhodnění bohatých nesmí chybět; psal jsem o tom minule.
Zavedení státní i veřejné kontroly hospodaření s veřejnými prostředky, potírání korupce a obnovení konkurenčního prostředí.
Starosti o konkurenční prostředí zní z úst soudruhů docela legračně, navíc nevím, jak to v souvislosti s veřejnými prostředky myslí. Co se týče korupce, je to pořád dokola: můžeme mít třeba deset různých protikorupčních úřadů, ale neznamená to naprosto nic, jen se budou obálky nosit i jinam. Bezúplatné úředníky asi nedokáže najít nikdo, jedinou možnou cestou je tedy co nejméně přerozdělování. Ale to se samozřejmě od politiků moc čekat nedá, a od levicových teprve ne.
Podporu zaměstnanosti realizací „Celonárodního programu zaměstnanosti“ v krajích, městech, obcích a u podnikatelských subjektů.
To vše za situace, kdy máme nejnižší nezaměstnanost v historii, a to i bez podobných socialistických nesmyslů. Netuším, jak konkrétně by ten jejich program vypadal, asi je to jen takové heslo pro lidi, kteří jednoduchými a hloupými hesly žijí a nechápou, co to je práce a že ji nelze nijak nařídit nebo vyrobit.
Zrušení Julínkovy zdravotnické reformy, protiústavně zavedených poplatků u lékáře, za recepty a neplacenou nemocenskou.
Ano, to nesmí chybět, to jednoduché voliče zcela určitě naláká. Předpokládám, že zdravotní pojištění soudruzi za protiústavní považují také. Ještě chybí zmínka u důchodcích, kteří nemají 30 Kč na lékaře, aby jim zbylo víc na sponzorování strany. Zkrátka – jen ať se plýtvá, když to zrovna platí někdo jiný.
Zachování stávající sítě škol a bezplatného školství, zamezení převodů nemocnic na akciové společnosti a nerovného přístupu ke zdravotní péči.
Když dva říkají totéž, nemusí to být totéž. Komunisté evidentně považují za nerovný přístup ke zdravotní péči stav, kdy existují regulační poplatky (protože někdo 30 korun má a někdo už je propil) a nedejbože si lze třeba připlatit za nadstandard; já považuji za nerovné zase třeba to, že odvádím dvojnásobné zdravotní pojištění oproti průměru, ale služby dostanu zpět naprosto stejné. A proboha, jen nepovolit ziskové nemocnice, ještě by jim tam šlo o dobro zákazníka (pacienta) a to nesmíme dopustit!
Vyrovnání rozdílů životních podmínek mezi městem a vesnicí v infrastruktuře, dopravě a kultuře.
Takže hned po volbách začneme stavět velký projekt Dolní Lhota hlavní nádraží za desítky miliard, letiště hned u kravína a nové Národní divadlo na návsi? Nebo jsem to jen pochopil špatně? Chci jen říci, že mezi vesnicí a městem jsou určité rozdíly, obojí má své výhody i nevýhody a je podle mého kontraproduktivní se snažit obojí nějak unifikovat. Každý si přece může vybrat, kde chce žít, a to i bez dovšehoseseroucí strany.
Zkrátka, komáři toho ani po šedesáti letech moc nepochopili. Vadí jim, že se bez nich zvyšuje životní úroveň. Vadí jim, že je pro ně stále těžší dostat se k přerozdělovacímu procesu a financovat svoje netáhla. Vadí jim, že se tento stav pro ně zhoršuje. Pořád však disponují umem dokonale využívat lidské hlouposti, neschopnosti a závisti. Nevolte je.
Tento web je provozován s využitím systému WordPress. (Česká lokalizace)
