Vždycky mě pobaví starosti části našich spoluobčanů, aby si ti nejbohatší ještě víc nenahrabali. Někdy mi dokonce připadá, že kdyby čas a energii věnovanou těmto obavám investovali nějak rozumně, ani by časem neměli důvod tohle řešit.
Nejzábavnější jsou tyto stesky vždy, kdy se snižuje jakákoliv daň. Aktuálně se teď například hovoří o možnosti plošně snížit povinné sociální „pojištění“ o jedno procento. V tomto případě mají procenta totiž tu vlastnost, že z větší částky je i ono jedno procento větší. Více vydělávající člověk skutečně ušetří víc a to je opravdu k vzteku.
Při případném zvýšení daní je to ovšem zase naopak, bohatšího to stojí víc. Nezaznamenal jsem však v takových případech, že by se bohatí lidé vrhali do internetových diskusí a s pravopisnými chybami sdělovali světu, jak si ti chudí nahrabou.
Ostatně, znamená-li (ve smyslu výše uvedeného příkladu s daněmi) být méně okraden = nahrabat si, pak mohu směle tvrdit, že jsem si dnes ráno cestou do práce docela dost nahrabal – nikdo mi totiž neukradl peněženku.
Někdo v Brně vylepil plakáty tropící si srandu z proroka Mohameda (sám jsem jich pár včera viděl, uvidíme jestli tam ještě dnes budou) a hned se ozývají potrefené husy.
„Snad najdeme v zákoně něco, co by podobným věcem do budoucna zabránilo a ochránilo hodnoty druhých,“ pronesl prý šéf jakési islámské nadace v Brně. Kdo ví jestli připosrané úředníky a policisty také někdy napadne chránit hodnoty naše, tedy třeba svobodu slova. Budeme hledat v zákoně něco, co zabraňuje dělat si srandu z blondýn, policajtů a kdo ví koho ještě? Zakážeme si smát se sami sobě? Bude všechny vtipy zkoumat nějaký znalec? Předpokládám, že myslet zakážeme definitivně ještě před tím, pak půjdou ty ostatní nesmysly o něco lépe.
PS: Nejděsivější mi na tom připadá ta věta dole v odkazovaném článku: „Pořád se nám scházejí ohlasy od lidí, že je někdo někde viděl. Posíláme tam pak kolegu.“ Představuji si, jak jednou, až bude zakázano i ono myšlení, budou hlupáci udávat nějak takhle: „Viděl jsem někoho a měl jsem pocit, že přemýšlí, posviťte si na něj a ochraňte mě před ním.“
Dopravní podnik města Brna si tuhle někde stěžoval, že nejvíce odchycených černých pasažérů je ve věkové skupině od 21 do 30 let (tuším že to bylo v občasníku Šalina).
Aby taky ne, pousmál jsem se, protože nemohu nevidět, koho revizoři kontrolují. Důchodce, bezdomovce, opilce, příslušníky nepřizpůsobivých etnik a další problémově vyhlížející individua obcházejí obloukem. Dokonce i mne, když se tvářím výhrůžně a jejich mávání odznakem ignoruji (přičemž jízdenku jako pojistku mívám).
Nedávno jsem viděl revizora, který se poněkud vzpíral zažitým modelům chování. Vypadal sice jako nějaký hastroš, to ano, ale byl sám a tramvají procházel asi deset minut sem a tam, ignoruje fakt, že už o něm všichni věděli. Většinou totiž chodí ve dvou a ve třech, projdou tramvaj v jednom úseku mezi zástávkami a vyjdou s jedním odchyceným zločincem ven. Tenhle dokonce i uměl mluvit a o jízdenku si slušně říct, když mávání odznakem u obličeje nezabralo. Prostě pokrok se dere všude…
Poslanec ČSSD Evžen Snítilý byl vyloučen za to, že si dovolil v presidentské volbě hlasovat v souladu s ústavou podle svého vlastního svědomí, a ne podle stranického diktátu. Výmluvy, že onen stranický diktát existoval jen proto, aby zajistil plnění vůle voličů, jsou podle mě zcestné. Podle výzkumů existovalo zhruba 15 až 20 % voličů ČSSD, kteří si přáli znovuzvolení Klause, nechápu tedy, proč by 100 % poslanců ČSSD nutně muselo volit Švejnara.
Důvody, proč Paroubek (a nejen on) tak křečovitě trval na zvolení Švejnara, musíme hledat jinde. Jednak to může být fóbie z Klause, tedy nemoc docela častá; druhak nějaký obchod se Švejnarem (přeci jen to není žádný chudák a patrně se chtěl za získání vlivu nějak zavděčit, ať už okamžitou finanční odměnou, případně nějakými protislužbami plynoucími z nově získaných pravomocí, nebo ideálně kombinací obojího).
K podobným obchodům se pak kontrolované stádo hodí víc než sbor samostatně uvažujících poslanců a senátorů. Kontrolu umožnila zejména prosazená veřejná volba, která navíc dovolila nehodným zákonodárcům vyhrožovat, posílát jim poštou kulky a podobně. Bez veřejné volby není možná kontrola, jak kdo hlasoval a tedy v podstatě ani žádné politické obchody (neboť není možné ověřit, zda podplacený poslanec či senátor skutečně odvedl požadovanou službu). Veřejná volba tedy sloužila ke zcela opačnému účelu, než bylo veřejnosti vtloukáno jejími iniciátory a stádem posléze vesele přijato.
Mimochodem, nechápavě kroutím hlavou nad tím, jak někteří zelení poslanci (zejména Bursík a jeho kaťuška) po volbě ještě nějaký čas setrvačně prohlašovali, jak mohl ten Švejnar konečně přinést do české politiky slušnost a ono to nakonec bylo překaženo. Zajímalo by mě, co konkrétně bylo na Švejnarovi tak slušného. Třeba jeho lhaní při kampani? Výroky jeho soudruha otce? Jsou to snad výpady jeho blízkých přátel po neúspěšné volbě? Já si teda slušnost představuji trochu jinak.
Brněnské Čtyři růže (a sousedící Laguna) patří mezi mé oblíbenější restaurace. Zhruba poslední rok jsem tam měl dost dlouhou dobu absence a nedávno jsem to asi dvakrát napravil.
Během poslední návštěvy jsem si všimnul této tabule a uvědomil jsem si, že být neznalý místních poměrů, na chvíli bych se asi během čtení polekal, co mě uvnitř čeká a co vlastně mi tam „velmi rádi“.
