Včera to bylo přesně 60 let, co soudruh Klement Gottwald a pracující lid definitivně zvítězili, zejména pak nad zdravým rozumem.

A tak sešlo pár dědků a bláznů, aby si na staré dobré časy se slzou v oku zavzpomínali za dohledu lidí, kteří stále věří, že na lidské blbosti a víře v komunismus se ještě mohou dát vydělat nějaké peníze (soudruh Exner). No a ještě skvěle pobavili zahraniční turisty, není to úžasné? O počtu infarktů a mrtvic se článek nezmiňuje, ale patrně se během demonstrace voličská základna KSČM moc nezredukovala.

Proti komunismu do jisté míry nic nemám, dokonce bych byl všema deseti pro to, aby si jej tu jeho přiznivci za určitých podmínek budovali. Takový malý komunistický klub, jehož dobrovolní členové by platili příspěvky a z nich by jim bylo financováno zdravotnictví zdarma, bydlení za pár korun měsíčně, levná energie a další komunistické vymoženosti, na které jistá skupina lidí nostalgicky vzpomíná. Proč to tak neudělat – být ten komunismus tak dobrý, jak o něm jeho příznivci prohlašují, členů bude mít jistě dost.

Zásadně jsem však proti tomu, být nucen se do nějakého takového komunismu zapojovat nebo být omezován na svých právech, když se nějaký parasit bude chtít zadarmo najíst. Současní komunisté se však dělí pouze na ty, co se sami moc dobře neuživí a dále na ty, kteří by rádi mocně přerozdělovali a živili se sami vydatně z eráru, takže jejich komunismus bez nedobrovolných mecenášů fungovat nemůže (on by samozřejmě nefungoval ani onen dobrovolný, leda tak možná pár dní na dluh; ale soudruzi by mohli mít tu čest zkusit si to).

Tak tohle je síla, takhle už jsem se fakt dlouho nenasmál. Večer jsem tu zprávu nestihnul a dnes jsem ji málem propásnul, takže linkuji hlavně pro podobně postižené jedince.

Jde o triviální zápletku, kdy Bursík popletl ve svém e-mailovém klientu tlačítka Přeposlat a Odpovědět, což může být někdy legrační, hlavně v podobně pikantních situacích.

Voličům zelených byla poodkryta rouška tajemství nad rozhodovacími a přesvědčovacími procesy uvnitř strany, nejen jim pak i jeden detail z Bursíkova soukromého života. Obojí vítám jako vzácný případ upřímné komunikace politika s veřejností. Teda až na ty následné klukovské výmluvy.

Vypadá to, že se mi zase potvrdil můj odhad, kolik je v naší republice lidí hloupých, nepřemýšlejících a nechápajících principy fungování společnosti a chodu života. Jsou to zhruba dve třetiny. Ono to není zase tak strašné (respektive dá se to čekat), ale možná je jich ještě o něco víc.

Vzpomněl jsem si, kolik lidí vloni podle podobného průzkumu volalo po tom, že práci má lidem hledat stát. Byly to také dvě třetiny. Z toho pramení i ona moje obava, že těch hloupých lidí je ještě o něco více, protože pro každé kritérium blbosti získáme zhruba ty zmíněné dvě třetiny, ale sjednocení těchto množin může být o něco větší.

Nic to ale nemění na tom, že tu máme přinejmenším dvě třetiny lidí, kteří nad sebou chtějí silnou ruku státu, chtějí, aby někdo jasně určil, co se má dělat, nechce se jim přemýšlet a převzít zodpovědnost za své životy a chování.

Bohužel jich neubývá; a budou-li se plnit jejich přání a stát bude vydávat zákony chránící lidi před jejich vlastní blbostí, bude jich naopak přibývat. No ale venku je krásné předjaří, sluníčko svítí a tak se nenechám ovládnout pochmurnými myšlenkami, kam spějeme.

Už to nějaký čas, co byl soudruh Doležel (pět na stole v českých) oficiálně zproštěn obžaloby, ale k sepsání tohoto textu jsem se dostal až nyní.

Nebudu tu řešit verdikt soudu, to prostě nemá smysl. Jen jsem si vzpomněl na to, co jsem tu psal před rokem a čtvrt. Paroubek u soudu teď prohlásil, že ho tajné služby informovaly, že za celou kausou stojí Pitr a že to věděl hned. Na nějaké tiskovce pak ještě dodal, že Pitr pracoval na zakázku ODS, což si u soudu patrně netroufnul. Z titulu jaké Paroubkovy funkce od podzimu 2006 ho mohly tajné služby informovat? Nechápu.

Co mě ale vrtá hlavou nejvíc, že v říjnu 2006 (po zatčení Doležela), se Paroubek klepal jako ratlík, kvapně se od něj distancoval a označoval ho za psychotika a stvůru. Ale proč, když věděl, že za tím stojí Pitr a ODS? Napadá mě jediné možné vysvětlení (jsou to pouze mé dohady) – byl si vědom toho, že se jedná o jedno z mnoha socanských svinstev a při své tehdejší klesající moci se bál, že to začne všechno vyplavávat na povrch. Nakonec si však Paroubek nějakou skrytou moc udržel a dokáže držet podobné případy alespoň částečně pod kontrolou. Proč se nad těmito otázkami nepozastavil ani jeden sdělovací prostředek, je mi záhadou.

Dnes se volí president ČR. Zkusím si setřídit poznatky, které jsem za dobu trvání různých kampaní načerpal. Pokračovat ve funkci chce pan Klaus, uplynulých 5 let byl vesměs oblíbený, názorově stabilní a co je pro mě asi nejvýznamnější, nebyl jen loutkou odkývající všem cokoliv.

To je samozřejmě pro některé politiky problém. Když se někomu třeba povede nakukat voličstvu, že se globálně otepluje a je to zcela zásadní průšvih, řešitelný jedině způsobem „dejte mi vaše volební hlasy a daně“, není samozřejmě žádoucí, aby někdo na hradě nabádal lidi k samostatnému myšlení. Zeleným se pokusy o zesměšňování současného presidenta moc nevedly, a tak by si radši zvolili svého.

Paroubek a jeho soudruzi zase nemohou Klausovi zapomenout, že je Klaus po volbách v roce 2006 nepověřil sestavením vlády ani na druhý pokus. No a komunisté jsou navenek proti všem; ve srovnání s předešlými volbami však nemají žádného vlastního komického kandidáta.

Z výše uvedeného tedy plyne, že bylo potřeba najít vhodného protikandidáta. Vlastními osobnostmi naše levice jaksi nedisponuje, a tak se sháněl instantní antiklaus. Nakonec byl odkudsi vytáhnut ekonom Švejnar, který ze dne na den otočil řadu svých názorů, semtam někde zalhal a začal lézt všem stranám do prdelí. Vtipné je, že do všech najednou. Pro ČSSD tvrdí, jak jsou důležité sociální aspekty v ekonomice, komunistům slibuje, kterak je jednou pustí do vlády, u zelených se klaní bohu globálního oteplování, ODS garantuje setrvání ve vládě…

Nevadí mi u Švejnara to, že dlouho bydlel někde jinde (zároveň to ale nepovažuji za nějaké velké plus, jako třeba Havel). Spíš mi vadí rozpor mezi tím, co slíbil při získávání amerického občanství („Místopřísežně prohlašuji, že absolutně a úplně odvolávám a zříkám se jakékoliv služební věrnosti a oddanosti jakémukoliv cizímu panovníkovi, předákovi, suverennímu státu jehož jsem byl občanem, že budu dodržovat a bránit ústavu a zákony USA proti všem nepřátelům cizím i domácím, …“) a tím, co hodlá slíbit, stal-li by se presidentem ČR („Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“). Opravdu s tím ten člověk nemá problém? Nemá, a chce to řešit šalamounsky.

Zkrátka, krajní levice dala hlavy dohromady, stýskalo se ji po nevýrazném, nemastném a neslaném presidentovi a snaží se takového zase vyrobit. Havlovy sympatie a poučování tu nemastnost jen potvrzují. Aspoň že už při kampani si člověk užil i nějakou tu srandu.

PS: V módě je teď požadavek, aby volba presidenta byla veřejná. V diskusích na netu se to hemží plamennými výzvami těch, kdož o většině věcí přemýšlí jen velmi povrchně, o to hlasitěji však své výplody presentují. Osobně se víceméně ztotožňuji s tučným odstavcem zde.