Před pár týdny byla z postu ministryně školství odvolána jihočeská matka Kuchtová, a tak začali zelení hledat náhradu. To, že v podstatě nikoho kompetentního nemají, zjistili asi dost záhy a až teď přišli s panem Liškou. Už jsem se tu o něm kdysi zmiňoval. Vedení ministerstva chápu jako ne zcela triviální manažerskou úlohu, k jejíž úspěšnému vykonávání by člověk měl mít nějaké schopnosti a zkušenosti, ideálně samozřejmě z příslušného oboru.
U pana Lišky neřeším to, zda je 30 let dostatečný věk na ministra, řeším u něj to, co má napsáno ve svém životopisu. Již studijní obor, který absolvoval (politologie a religionistika), dává tušit, že takový člověk se prostě jinak než ve veřejném sektoru neuživí. Soupis dosavadní praxe, ozdobený perlami typu předseda Česko-rakouského fóra pro dialog, to pak jen potvrzuje. Podíváme-li se na Liškovo oznámení o majetku, činnostech a příjmech, dozvíme se, že nám zelení chtějí nasadit do vedení ministerstva člověka, který i své soukromé finance spravuje tak, že má spotřební úvěr na notebook a na běžném účtu je 70 tisíc v mínusu. To je zřejmě velmi dobrá kvalifikace pro spravování těch cca 125 miliard, které jdou ročně do našeho školství.
Celá tato úsměvná historka jen ukazuje, jak být moderním politikem současnosti a asi i budoucnosti – vystudovat nějaký obskurní obor, nechat se živit daňovými poplatníky, zvolit si správný cíl svého rektálního alpinismu a hlavně – neurazit, nenadchnout. A můžete být ministrem, je už jedno čeho.
Tak si dnes prý v Praze zademonstrovali zemědělci a ukázali, že to jsou pořádní vohnouti. Se vším všudy.
Trápí je, že výkupní ceny jejich produkce jsou nízké, přičemž jejich náklady rostou. Podobné problémy řeší hodně lidí a podnikatelů, málokdo má však tu soudnost natáhnout ruku směrem ke státu a jen tak si říct o nějakou tu miliardičku korun na pokrytí těchto nepříjemností.
Chápu, že podnikat v zemědělství v realitě evropských socialistických regulací a dotací není jistě žádný med. Ale kdyby byli zemědělci co k čemu, tak nebudou pouze pokašlávat s rukou nataženou pro peníze, ale budou hlasitě požadovat naprosté zrušení státních zásahů do svého odvětví v celé EU. Možná to nedělají proto, že by pak jejich výdělek závisel pouze na jejich schopnostech, což jim moc nevoní.
Proto ti vohnouti na začátku. Diskuse s ministrem vedená formou výkřiků „to je málo“, „kecy“, transparent „Rovnoprávnost pro česká prasata“ (kdy není zcela jasné, kdo je tím myšlen) a pokus o podplácení veřejného mínění rozdáváním jitrnic už tomu jen přidávají na kráse.
V sobotu se oženil Paroubek a udělal to hezky po paroubkovsku. Aby šťastný ženich díky svému nabitému programu svatbu vůbec stihnul, uháněl na ni ne úplně předpisouvou rychlostí. Řidiči podobných papalášů si už navykli argumentovat tak, že museli uniknout podezřelému autu, které je zrovna sledovalo a mohlo ohrožovat jejich svěřence. Podobnou ochranu bych dejme tomu čekal u prezidenta, ale skutečně na ni má nárok každý poslanec?
Aby soudruh Paroubek předvedl své tolik proklamované sociální cítění, uspořádal svatbu v pětihvězdičkovém luxusním hotelu, jak se sluší na správného levicového politika. I když, podle principu vrána k vráně sedá to zde bylo spíš tím, že hotel vlastní jakýsi estébák a dávný Paroubkův přítel.
Paroubek nám tak 17. listopadu s výsměchem ukázal, jak jsme přesně před 18 lety zpackali tzv. revoluci a kdo ji vlastně vyhrál – estébáci a další škodiči z dob minulého režimu, kteří nejen že neskončili s kulkou v hlavě, ale vlastní luxusní hotely a nadále patří mezi elitu společnosti (myšleno pochopitelně pouze svou životní úrovní).
Po vyřešení problémů s hostingem se mi tu cyklicky objevovaly vždy docela dlouho trvající problémy s připojením k databázi. Omlouvám se za ně. Většinou se sice za nějaký čas samy vyřešily, ale už mě to nebavilo.
Podniknul jsem určitá opatření a pokud se nepletu, je těm to problémům nyní nadobro konec.
Minule jsem tu hodnotil připravované tarify Českých drah a zapomněl jsem dodat podstatné detaily, které sice v jízdních řádech a tarifu nenajdete, ale v praxi na ně velmi záhy narazíte.
Přiměla mě k tomu nedělní cesta z Ústí nad Orlicí do Brna, kdy jsem měl v České Třebové přestoupit na EC 175 jedoucí mým směrem. Jak jsem zjistil pomocí SMS služby aktuální poloha vlaku, tento měl 85 minut zpoždění a byl teprve v Praze. Prostě vlak vyšší kvality. České dráhy se ke zpoždění postavily způsobem jim obvyklým a oznámily jej nádražním rozhlasem asi minutu před pravidelným příjezdem vlaku. Fantazie také trochu zapracovala a tak bylo ohlášeno pouze 70 minut, i když každý ví, že ČD se dohánění zpoždění příliš nedaří (a skutečně, později v době příjezdu do Č. Třebové měl vlak již dobrých 90 minut). Prostě: když už je vlak zpožděný, ČD udělají ještě maximum pro to, aby vám ztížily přizpůsobení se tomuto faktu.
Jel jsem tedy skřípajícím koženkovým osobním vlakem, přestupoval v Letovicích a do Brna přijel asi o 50 minut později, než mi ČD nabídly v jízdním řádu. No co, pořád lepší než o 90 minut později nebo vůbec.
Co je tedy důležité: k minule uvedeným cenám za přepravu s ČD je potřeba přičíst fixní náklady na zjišťování aktuálního zpoždění vlaků pomocí SMS (ČD z jakýchsi důvodů neumí uvádět přesné hodnoty na odjezdových tabulích a nádražním rozhlasem) plus náklady na organizaci příjezdu do cíle (pokud na vás někdo čeká apod.). K cenám z tabulky je tak potřeba připočítat zhruba 20 Kč navíc. Ušlý čas samozřejmě není zahrnut.