Přečetl jsem si tuto pěknou klasickou komunistickou perlu, která naznačuje, jak si soudruzi představují fungování důchodového systému v naší zemi do budoucna. Kdo by čekal, že v jejich návrhu nenajdeme žádné systémové změny a naopak se dále utuží kontrola státu a prohloubí schodek důchodového rozpočtu, má pravdu.
Komunisté představili svůj návrh, jak by měl v budoucnu vypadat důchodový systém v Česku. Do penze by lidé podle nich odcházeli v 63 letech. Věk by se dál zvedl jen tehdy, pokud by klesla nezaměstnanost, prodlužoval se život a nerodilo se víc dětí. Důchod by měl lidem vyplácet stát, a to aspoň ve výši 40 procent průměrné hrubé mzdy. Udržitelnost soustavy má zajistit postupné zvyšování odvodů z nynějších 28 na 34,5 procenta.
Už to, že si člověk spoří na důchod povinnými odvody státu, je podle mého nehorázné. Odvod je dán procentem ze mzdy a kdo by si myslel, že naspoří-li si takto třeba 10krát více než virtuální Franta od vedle s 10krát nižší mzdou, šeredně se mýlí. Taktéž nechápu, proč by mi zrovna stát měl říkat, že do důchodu půjdu v 63 letech. Půjdu tam snad sám, až budu mít naspořeno množství prostředků podle mého uvážení.
Nyní se na komunistický plán podívejme z matematického hlediska. Dejme tomu, že nastane situace, kdy u nás bude 5 milionů důchodců a 5 milionů pracujících. Není myslím až tak nereálná, časem bude určitě i hůř. Průměrná mzda bude dejme tomu 30.000 Kč. Průměrný člověk tedy odvede dle komunistické metodiky na důchody až 10.350 Kč měsíčně, celkem se tedy za měsíc vybere cca 51,75 miliard korun. Soudruzi ovšem slibují důchod ve výši alespoň 40 % průměrné mzdy, což je v našem modelovém případě 12 tisíc. Celková částka vyplacená měsíčně důchodcům by tedy byla 60 miliard. Chápu, že nějaký schodek rozpočtu komunisty moc netrápí, ale přes 8 miliard měsíčně za ještě nikoliv nejhoršího stavu je docela silné kafe.
No a jak z toho ven? Do budoucna nebude jiné reálné možnosti, než aby se postupně snižovaly povinné státní odvody do důchodového systému a byl stanoven ročník narození, od kterého lidé od státu již ve stáří nic nedostanou. Bude pak na lidech samotných, aby část svých příjmů investovali do komodit, ze kterých mohou mít ve stáří finanční prospěch (nemovitosti, akcie, pojištění atd.). Zatímco hodnota investice velmi pravděpodobně poroste, státní odvody jsou v podstatě hozeny do kanálu. Právě zde se nachází přičina toho, proč státní důchodový systém jednou zbankrotuje – stát vybrané peníze neinvestuje, rovnou je rozdává.