O tom, jak soudruzi odboráři agitují, jsme si napsali minule, teď zas trošku o jejich samotné demonstraci. Sešlo se jich kolem deseti tisíc, oficiálně a nadhodnoceně až třicet tisíc. Jak taková cesta typického vohnouta na tuto jejich slavnost roku asi mohla vypadat, se docela trefně dočtete tady.

Odborářům se nelíbí, že chystaná vládní reforma prý nebude spravedlivá. Ohrožuje údajně zaměstnance s průměrnými a nízkými výdělky. Jako by výše platu byla nějaká veličina, se kterou nelze nic dělat. Asi už existuje nějaký úřad, který člověku řekne: „Ty budeš mít podprůměrný plat a nikdy jinak.“ Podle odborů tedy neznamená spravedlivý = pro všechny stejný (aplikováno třeba na daně). Pro ně je v pořádku bohatým brát a chudým dávat. To je ta jejich spravedlnost.

Odbory jakožto zástupci lidí, kteří nejsou dostatečně svéprávní, aby si vyjednávali své pracovní záležitosti se zaměstnavatelem sami, by měly držet hubu a krok a být rády, že nějaké to sousto od stolu občas upadne. A ne chtít víc a víc, až do doby kdy bude zdanění práce 95 % a dávky v nezaměstnanosti 5násobek průměrné mzdy.

Vládní reforma se mi taky moc nelíbí (důvody mám trochu jiné než soudruzi z odborů), ale dokud se odboráři budou po socansku zaměřovat na kritiku všeho, aniž by sami cokoliv předložili a budou se pouze snažit prožírat všechny dostupné finanční prostředky a ještě si na to půjčovat, pak jsou mi jen pro smích.