O tom, jak soudruzi odboráři agitují, jsme si napsali minule, teď zas trošku o jejich samotné demonstraci. Sešlo se jich kolem deseti tisíc, oficiálně a nadhodnoceně až třicet tisíc. Jak taková cesta typického vohnouta na tuto jejich slavnost roku asi mohla vypadat, se docela trefně dočtete tady.
Odborářům se nelíbí, že chystaná vládní reforma prý nebude spravedlivá. Ohrožuje údajně zaměstnance s průměrnými a nízkými výdělky. Jako by výše platu byla nějaká veličina, se kterou nelze nic dělat. Asi už existuje nějaký úřad, který člověku řekne: „Ty budeš mít podprůměrný plat a nikdy jinak.“ Podle odborů tedy neznamená spravedlivý = pro všechny stejný (aplikováno třeba na daně). Pro ně je v pořádku bohatým brát a chudým dávat. To je ta jejich spravedlnost.
Odbory jakožto zástupci lidí, kteří nejsou dostatečně svéprávní, aby si vyjednávali své pracovní záležitosti se zaměstnavatelem sami, by měly držet hubu a krok a být rády, že nějaké to sousto od stolu občas upadne. A ne chtít víc a víc, až do doby kdy bude zdanění práce 95 % a dávky v nezaměstnanosti 5násobek průměrné mzdy.
Vládní reforma se mi taky moc nelíbí (důvody mám trochu jiné než soudruzi z odborů), ale dokud se odboráři budou po socansku zaměřovat na kritiku všeho, aniž by sami cokoliv předložili a budou se pouze snažit prožírat všechny dostupné finanční prostředky a ještě si na to půjčovat, pak jsou mi jen pro smích.
V sobotu ráno jsem si šel v Brně na nádraží koupit jízdenku a něco mě tam velmi znepokojilo. U pokladen byly k dispozici jakési odborářské (!) letáčky zvoucí na demonstraci proti vládním reformám. Letáky byly vyvedeny v sazbě rudého práva asi tak před dvaceti lety, aby bylo znázorněno, jak myslí jejich autoři a o kolik desetiletí jsou zhruba pozadu.
Upoutat mě stihla jen velkým písmem napsaná otázka „Kdo vládní reformu zaplatí?“. Zde si odboráři představují reformu jako nějaké zboží, třeba pivo, které si někdo koupí a oni mu to musí platit. Je pozoruhodné, že když se před volbami rozdávaly sociální dávky, tak jsem nezaznamenal žádné starosti odborářů, kde na to vezmeme.
Chvíli jsem přemýšlel, jakým způsobem souvisí nebohý slušný zákazník Českých drah (= předpokládaný cíl této kampaně) s nějakou akcí na podporu národního vohnoutismu pořádanou megaidioty z odborů. Pak mě napadlo, že mu tím ČD nenápadně signalizují, kdo že to stojí v pozadí jejich neschopnosti a kdo je tudíž zodpovědný za kvalitu přepravy, nehorázná zpoždění a lemplovství nemalé části železničních zaměstnanců.
Doufám, že to tak skutečně bylo a vystavitel letáků tím nechtěl říci třeba toto: „Podívejte se, vy volové cestující, zaplaťte nám naše drahé jízdné, my si pak ještě vezmeme ze státního rozpočtu část vašich daní na pokrytí našeho (ne)hospodaření a taky byste nás mohli přijít podpořit na demonstraci odborů, ať se jen proboha nic nemění a my se i nadále moc nepředřeme a nemusíme být nedejbože za něco zodpovědní – od toho přece ty odbory máme, ne?“
Koupil jsem si nový základní objektiv (Nikkor 50mm f/1.8 AF D). Je to pomalu to nejlevnější co se dá sehnat, ale jelikož není zoomovací, nabízí docela dobrou kresbu a světelnost. Dá se sehnat i se světelností f/1.4, ale je více než dvakrát dražší při nepatrně lepší kvalitě.
Vypadá dokonce jako standardní objektiv, ne jako běžný seťák připomínající kus vyviklaného plastu potaženého místy gumou. Budu ho mít na takové to běžné domácí focení, a taky na vlaky 
První povedené fotky zde budou jistě brzy následovat.
Dneska byl zajímavý den. Vlastně včera. Měl svátek Roland.
Odpoledne to ještě vypadalo všedně, psal jsem unit-testy pro část mých PHP aplikací (t.č. 221 passes, 0 fails, 0 exceptions), než mi to začalo lézt na mozek. Ověřil jsem si mou pár dní starou teorii, že když člověk chce, napíše v PHP mnohem čistší aplikaci než v Delphi. Opravdu (C, C++, Java je stále jaksi někde jinde).
Pak jsem chtěl jít spát, ale zavolal si mě CraZ do hospody. Původně to vypadalo na jeho klasickou akci, kdy má jednou za čtvrt roku čas a sezve si kámoše. Ale nebylo tomu tak. Poznalo se to, když jsem tam nechtěl jít (dávaje přednost usnutí). Ovšem CraZ se choval podivně a sliboval jakési překvapení. To mě probralo a jal jsem se zjišťovat podrobnosti. Nakonec nebylo vyhnutí a do hospody jsem se odebral. Posuďte sami:
(Celý příspěvek…)
Lemplové v EU (konkrétně soudružka evropská komisařka pro zemědělství) vymysleli další ptákovinu, která bezesporu má na to být nominována na největší EU-ptákovinu v historii. Úředníci chtějí rozdávat školákům ovoce zdarma.
Plánují tím zabít dvě mouchy jednou ranou. Jednak se zbavit nadprodukce zemědělských produktů (pramenící z existence různých dotací zemědělců, kteří nejsou nijak motivování produkovat takové množství plodin, které si trh žádá, když stačí natáhnout ruku směrem ke státu / EU a oni to daňoví poplatníci zaplatí). Druhak se prý chce EU starat o zdraví dětí a nahradit tak asi rodiče, aby měli hezky po soudružsku zase o jednu zodpovědnost méně.
Tady je krásně vidět, že když nějaký zásah státu přinese problémy (zde způsobují dotace do zemědělství zbytečnou nadprodukci), řeší to socialistické úřednictvo nikoliv zrušením tohoto státního zásahu, ale pochybnou záplatou ve formě dalšího státního zásahu.
Místo aby někdo pěstoval ovoce a to pak se ziskem prodal někomu, kdo o něj má zájem, tak to v Evropě funguje tak, že někdo vypěstuje ovoce, které klidně nikdo nemusí chtít, vypěstuje ho moc a stát nebo EU mu to zaplatí. A stát nebo EU dokonce pak ještě zaplatí nějaký přerozdělovací proces, kdy se ono ovoce rozdá někomu, kdo ho v podstatě ani nemusí chtít. Ach jo.
Kolikanásobek tržní ceny musí asi tak tohle ovoce se vším všudy stát?
Dnes máme u nás tzv. den daňové svobody. Je to myšleno takto: kdybychom imaginárně neplatili daně z příjmu každý měsíc, ale nejprve by se pouze odváděly peníze státu a pak by nám zase všechny zůstavaly, průměrný Čech by měl onen přelomový den právě dnes.
Jenom bych připomenul, že máme červen a půlka roku už je téměř za námi. To není zrovna moc dobrá vyhlídka. Je to sice asi o tři dny dříve než loni, ale moje představa dne daňové svobody uvažuje dejme tomu konec února jako snesitelné datum. Nicméně je fakt, že si dovedu představit scénáře, kdy u nás bude vládnout takové uskupení idiotů, že by někteří lépe vydělávající jedinci měli den daňové svobody klidně i 30. prosince.
Co je ale pozoruhodné – dle ankety serveru iDnes je tohle absolutní většině občanů buď jedno, nebo to považují za jakousi teoretickou konstrukci bez vlivu na jejich život. Lidem je tedy jedno, jaké platí daně. A pak mají o těchto otázkách nějak kvalifikovaně rozhodnout ve volbách…
Vždycky jsem si myslel, že je-li pravda, že brzy dojde ropa, bude to znamenat její zdražování. Je to logické, pokud začne být něčeho žádaného málo a dokonce hrozí, že to nebude vůbec, cena jde nahoru.
Vláda proti tomu hodlá bojovat tak, že se do benzinu bude přidávat pár procent biopaliv získaných z řepky (ne tedy toho méně bystrého sparťanského obránce, ale řepky olejky). Člověk by skoro řekl, že nahradí-li část něčeho vzácného něčím obnovitelným a tedy méně vzácným, děje se tak pro snížení ceny. Ale ono ne, obohacené palivo bude díky své bio-složce dražší.
Takže ropa, u které se bojíme, že bude vzácnější a tudíž dražší, je nahrazována něčím ještě dražším. To je ale logika, co? Chápu sice, že se zelení budou plácat po zádech, jak se jim ta jejich politika daří a budou postupovat k dalšímu cíli (poručení větru a dešti – globálnímu oteplování), ale tudy podle mne cesta nevede.
Možná je to i tím, že pěstování řepky olejky ve všech důsledcích spotřebuje nejméně tolik ropných produktů, jako je pak výsledné biopalivo schopno nahradit.
Link na článek v běžných médiích, která jej suše předkládají jako hotový fakt bez pozastavením se nad absurditou celé situace, je zde.
Jak to vypadá, když nechají soudruha odboráře vyřknout složitější větu, si můžete počíst zde. Připravované vládní reformy prý způsobí, že si lidé budou nosti do práce kastrůlky. Připomíná mi to tak trochu legendární větu z povídek Šimka a Grossmana: „Agrese ve Vietnamu způsobila, že naše brambory jsou ještě v zemi.“
Odborář Štěch patrně naráží na plánované rušení stravenek. Přidává k tomu ještě pár klasických levičáckých blábolů, zařazujících odboráře docela spravedlivě mezi typické upocené zkrachovalce z ČSSD a KSČ.
Je sice pravda, že sníží-li mi daně a výměnou mi zaměstnavatel přestane přispívat na stravenky, neprodělám na tom, neboť nula od nuly pojde, ale široká vohnoutská veřejnost přece počítá nerada. Inu řekneme ji, že přijdou o stravenky, budeme předstírat, že nás tento problém pálí a řešíme jej. Možná pak do senátu za ČSSD propašujeme dalšího našeho neschopného ouřadu. Právě takovéto myšlenkové procesy se jistě v rudých hlavách odbořárů odehrávají.
Na dětinské stránky odborářů, jejich připravované demonstrace a další bohulibé levicové aktivity se můžete (na vlastní nebezpečí) podívat zde.
PS: Neznám ze svého okolí nikoho, kdo je členem odborů. Myslím si, že to nebude náhoda.
Myslím si, asi jako většina věci znalých lidí, že současný autorský zákon je paskvil. Zdravý rozum se z něj jaksi vytrácí, pokud tam kdy nějaký byl. Je zřejmé, že ani tak myšlenkově nestandardní lidé jako naši zákonodárci, by něco takového nevymysleli a je zde patrný silný vliv různých pochybných skupin a autorských svazů, kteří mají z tohoto paskvilu prospěch.
Dochází tak k situacím, kdy si sice můžete pořídit záložní kopii pořízeného CD / DVD, ale prakticky je vám to znemožněno nějakou obskurní ochranou, která jen otravuje život platícím zákazníkům, nelegální kopie si každý může sehnat i tak. Další perličkou je platba tzv. autorských poplatků při koupi prázdných CD / DVD médií, paměťových karet, tiskáren atd., protože by tyto předměty přece mohly být použity k porušení zákona. A tak parlamentu nic nebrání nařídit paušálně trestat lidi z možného porušení zákona, a to dokonce předem.
Mám návrh, jak by takový autorský zákon mohl vypadat. On by vlastně v podstatě nemusel existovat vůbec.
Každý, kdo vytvoří nějaké dílo, by si sám určil za jakou cenu a za jakých podmínek jej bude možné používat. Například: „Tahle skladba bude zadarmo pro domácí použití, za každé její přehrání v rádiu / TV chci poplatek 100 Kč nebo 10.000 Kč roční paušál. Po 1.1.2020 bude zdarma zcela.“ Až dotyčný autor uslyší svoje dílo v rádiu, které mu nezaplatilo podle jeho podmínek, zažaluje jej. Sankce za porušení (peněžitou pokutu) by opět mohl stanovit sám autor ke každému dílu dle svého uvážení.
Chybělo by někomu něco? Možná některým autorům a vydavatelstvím část příjmu, kterou jim teď zaručují zákony, což není zrovna dvakrát v pořádku. Nezbyl by prostor pro žádné parazity typu ochranný svaz autorský, pro žádné poplatky za prázdná CD a tiskárny. Kdo hodlá dělat díla taková, že se jimi samotnými neuživí, ať dělá něco jiného a nenechá se živit někým jiným. Svět by byl o trochu spravedlivější.
