Ožrala se válel v kolejích před vlakem, který nemohl odjet – zdánlivě banální a směšná historka, ale je na ní hned dvakrát vidět, jak to u nás (ne)funguje.
Za prvé: v článku se píše, že dotyčný opilec bránil vlaku v jízdě přes půl hodiny. To je docela dlouhá doba. Chápu, že než ho násilím vykopat a riskovat tak vlastní stíhání, je lepší zavolat policii. Při existenci profesionální policie, kterou za své daně očekávám, bych si ale celou záležitost rád představil rychleji.
No ale budiž. Zaměstnanci drah si dali kafe a čekali na policisty. Po půl hodině dorazili. Ožrala rychle opustil koleje a schoval se jim v křoví. Tam ho policisté brzy našli a pronásledovali, než se jim schoval do výše zmíněného vlaku. A to je za druhé. Jak je možné, že vlak už dávno nebyl pryč? Vidím za tím takovou tu klasickou pracovní morálku zaměstnanců ČD. Sami ji znáte, když třeba z okna vlaku nabírajícího zpoždění pozorujete střídavě klábosejícího výpravčího a hodinky, než se po pár minutách vlak jen tak rozjede, aniž by se stalo cokoliv, na co by vlak býval mohl čekat.
Zde byl asi výpravčí natolik zaujat vzniklou podívanou, že na vlak jaksi zapomněl. Možná jen čekal, až policisté dotyčného burana chytí, aby se ho mohl zeptat, zda nechce vlakem také jet. Ať tak či tak, opilec se ve vlaku zamkl na toaletě a zpoždění se opět mohlo zvyšovat. Podle mého zbytečně.
Jedna z firem socialisty Davida Ratha kupuje polikliniku. Vzpomínáte kdo byl a je nejhlasitějším kritikem privatizace nemocnic a dalších zdravotnických zařízení? Ano, je to tentýž Rath.
Potvrzuje tak dokonale moji teorii o levicových politicích, že nejsou natolik blbí, aby byli o všech svých tezích přesvědčeni, věřili jim a řídili se jimi. Sami nejsou hloupí a dobře vědí (narozdíl od svých voličů), že jejich levicové ideje nefungují a slouží pouze k omámení a získání kořisti, tedy voličstva.
U politika je tedy nesmírně důležité studovat jeho způsob života, nikoliv to co říká. A pokud říká něco jiného, než o čem je sám přesvědčen, je třeba jej nevolit.
Málokdy se dá v novodobější historii EU najít něco tak pozitivního, jako je teď vítězství Sarkozyho ve francouzských prezidentských volbách. Svou socialistickou protikandidátku porazil sice ne o moc, ale porazil.
Je fajn, že i teď a v Evropě je možné vyhrát nějaké volby nejen uplácením voličů cizími penězi, ale i třeba heslem „vedle práv existují i povinnosti“. Pevně doufám, že různí naši roztomile hloupí aktivisté typu Uhla, Kuchtové a Stehlíkové to poslouchají (byť s pusou otevřenou úžasem) a vzpomenou si na to při dalším návalu svých psychóz, kdy budou dojemně prosazovat např. možnost nekonečného vybydlování bytů určitými lidmi. Přinejhorším si na to doufám vzpomenou aspoň voliči během dalších voleb a pošlou podobné sociální inženýry do prdele i u nás.
Ještě jedna věc se mi líbí: Sarkozy vyhrál regulérně volby a odpůrci (= levice) už reagují po svém – demonstrují a zapalují auta. Hrozně jim totiž, chudáčkům, vadí, že si nový pan prezident dovolil nazvat věci pravými jmény (označil totiž pachatele dřívějších pouličních nepokojů ve Francii za sebranku). A tak je Sarkozy fašoun, bez ohledu na to, že kdo zapaluje auta (nebo obecně ničí jakýkoliv cizí majetek), bezpochyby mezi sebranku patří. Něco mi to připomíná.
Doufám, že nastávající trend nazývání věcí pravými jmény bude trvalejší a přeroste též v řešení problémů. Jejich pojmenování (resp. to že vůbec připustíme existenci problému) je totiž jen předpoklad, ne celé řešení.
Po pročtení letošních prvomájových zpráv mi došlo, jak je tento den dokonalou ukázkou činnosti různých levicových skupin a rozdílů mezi nimi. Troufnul jsem si tedy sepsat jakýsi základní koncept dělení levice přítomné v ČR do čtyřech skupin. Jak známo, prvního května využívají různé sekty k demonstracím a podivným setkáním. Ani jednu z těchto skupin neshledávám nějak užitečnou či přátelskou, byť se dokonce samy tyto skupiny mezi sebou často nemají příliš v lásce (to mi na tom připadá asi nejvíc komické). Vždy si pokládám otázku, co asi dělá prvního květná normální člověk a s klidem si pak odpovídám, že buď pracuje, nebo sedí doma, nebo je někde v přírodě. Na demonstrace pak zbydou ti jiní.
1. rudá levice (v parlamentu jako KSČm)
Všichni asi víme o kom je řeč, jedná se o komanče, rudochy. Sdružují zpravidla nostalgické dědky, bývalé agenty StB, bachaře a podobnou lůzu, která dojatě vzpomíná na časy, kdy všechno bylo všech a nikdo neměl za nic odpovědnost, na devastaci morálky a lidské důstojnosti, na rozsáhlou instalaci závisti a nenávisti do českého člověka. Na prvního máje demonstrují proto, že za jejich zlaté éry se to taky tak dělávalo a každý šel povinně do průvodu a musel nasadit nucený radostný výraz. A kdo se třeba rozhodl odjet ve svátek z místa svého bydliště, musel si opatřit potvrzení, že se průvodu účastnil jinde.
Dnes vyměnili radostný výraz za zachmuřený a ukřivděný, vždyť se teď přece všechno děje špatně a jen tahle parta důchodců a pomatenců by to zachránila. Fotka soudruha Jakeše, napůl starého senily a napůl degenerovaného hlupáka mezi ostatními seniory nepotřebuje dalšího komentáře…
(Celý příspěvek…)