Málokdy se dá v novodobější historii EU najít něco tak pozitivního, jako je teď vítězství Sarkozyho ve francouzských prezidentských volbách. Svou socialistickou protikandidátku porazil sice ne o moc, ale porazil.

Je fajn, že i teď a v Evropě je možné vyhrát nějaké volby nejen uplácením voličů cizími penězi, ale i třeba heslem „vedle práv existují i povinnosti“. Pevně doufám, že různí naši roztomile hloupí aktivisté typu Uhla, Kuchtové a Stehlíkové to poslouchají (byť s pusou otevřenou úžasem) a vzpomenou si na to při dalším návalu svých psychóz, kdy budou dojemně prosazovat např. možnost nekonečného vybydlování bytů určitými lidmi. Přinejhorším si na to doufám vzpomenou aspoň voliči během dalších voleb a pošlou podobné sociální inženýry do prdele i u nás.

Ještě jedna věc se mi líbí: Sarkozy vyhrál regulérně volby a odpůrci (= levice) už reagují po svém – demonstrují a zapalují auta. Hrozně jim totiž, chudáčkům, vadí, že si nový pan prezident dovolil nazvat věci pravými jmény (označil totiž pachatele dřívějších pouličních nepokojů ve Francii za sebranku). A tak je Sarkozy fašoun, bez ohledu na to, že kdo zapaluje auta (nebo obecně ničí jakýkoliv cizí majetek), bezpochyby mezi sebranku patří. Něco mi to připomíná.

Doufám, že nastávající trend nazývání věcí pravými jmény bude trvalejší a přeroste též v řešení problémů. Jejich pojmenování (resp. to že vůbec připustíme existenci problému) je totiž jen předpoklad, ne celé řešení.