Po pročtení letošních prvomájových zpráv mi došlo, jak je tento den dokonalou ukázkou činnosti různých levicových skupin a rozdílů mezi nimi. Troufnul jsem si tedy sepsat jakýsi základní koncept dělení levice přítomné v ČR do čtyřech skupin. Jak známo, prvního května využívají různé sekty k demonstracím a podivným setkáním. Ani jednu z těchto skupin neshledávám nějak užitečnou či přátelskou, byť se dokonce samy tyto skupiny mezi sebou často nemají příliš v lásce (to mi na tom připadá asi nejvíc komické). Vždy si pokládám otázku, co asi dělá prvního květná normální člověk a s klidem si pak odpovídám, že buď pracuje, nebo sedí doma, nebo je někde v přírodě. Na demonstrace pak zbydou ti jiní.

1. rudá levice (v parlamentu jako KSČm)

Všichni asi víme o kom je řeč, jedná se o komanče, rudochy. Sdružují zpravidla nostalgické dědky, bývalé agenty StB, bachaře a podobnou lůzu, která dojatě vzpomíná na časy, kdy všechno bylo všech a nikdo neměl za nic odpovědnost, na devastaci morálky a lidské důstojnosti, na rozsáhlou instalaci závisti a nenávisti do českého člověka. Na prvního máje demonstrují proto, že za jejich zlaté éry se to taky tak dělávalo a každý šel povinně do průvodu a musel nasadit nucený radostný výraz. A kdo se třeba rozhodl odjet ve svátek z místa svého bydliště, musel si opatřit potvrzení, že se průvodu účastnil jinde.

Dnes vyměnili radostný výraz za zachmuřený a ukřivděný, vždyť se teď přece všechno děje špatně a jen tahle parta důchodců a pomatenců by to zachránila. Fotka soudruha Jakeše, napůl starého senily a napůl degenerovaného hlupáka mezi ostatními seniory nepotřebuje dalšího komentáře…

2. nacionální levice (v parlamentu není a nejspíš ani nebude)

Tahle skupina je asi nejzajímavější, a to hned z několika důvodů. Jednak je novináři a politology neúnavně označována za pravici, ačkoliv nenese téměř žádné pravicové atributy. Silný stát, přísné zákony, kontrola státu téměř nad vším, nenávist ke skupinám lidí, to je levice jako vyšitá. Navíc má tato skupina společné kořeny se skupinou číslo 4., jen se nějak podařilo vyměnit „sociálně demokratická“ za „národně sociální“. Nálepka pravicovosti jim vydržela z dob minulého režimu, který ji velmi silně přilepil na mozky svých oveček. Tehdy byli náckové označeni za pravičáky, aby si moc lidí nevšimlo, že mezi nimi a komanči není zas takový rozdíl (a že jen likvidují lidi na základě jiných kritérií).

Nesdílím ani obavy z této levice, představované nám neustále různými politology, případně příznivci ostatních levicových skupin (zejména té třetí). Pár pubescentů a lidí pomaleji dospívajících nemá téměř žádnou stabilnější podporu ve společnosti a navíc hlavní protagonisté z těchto myšlenek jednoduše vyrůstají. To taková skupina první vymírá podstatně pomaleji. Přesto je oficiálně tato skupina považována za nejnebezpečnější a holohlavci hajlující v uzavřených hospodách u piva jsou zatýkáni. Ke komunistům je společnost shovívavější, ti si klidně na demostraci vytáhnou sovětskou vlajku se srpem i kladivem a nic se jim nestane.

3. anarchistická / zelená levice (v parlamentu jako SZ)

Protiklad ke skupině předchozí. Anarchista se vymezuje proti nečemu, jeho oblíbeným slovem je anti (antifa jako antifašismus, rozdávání anticen nedostatečně ekoteroristickým ošklivým bubákům, atd.). Ideálním anarchistou je znuděný student nějakého obskurního a zcela nepraktického oboru na filozofii s dredy na hlavě a trávou v hubě, který je naprosto hustě alternativní, zásadně proti něčemu (klidně třeba proti všemu), je-li také býložravý, plus pro něj.

Nejdůležitěším tématem je pro něj globální oteplování, které zcela jistě zavinil člověk a je to od něj zlý ošklivá věc. Dalšími veledůležitými tématy je pak třeba to, zda mají určité sociální skupiny dostatek bytů k vybydlení a sociálních dávek na chlast, jestli se někdo dobře stará o dobrovolné narkomany (nemyslím tím jen ty sociální, tj. beznadějné závisláky na sociálních dávkách, ale i skutečné), třídění odpadu, demonstrace proti Temelínu atd.

Je-li příležitost k boji s levicí ze skupiny č. 2, musí se využít, protože to jsou zlí levičáci a my jsme hodní. S levicí z ostatních skupin jsme kamarádi a klidně s ní budeme rádi demonstrovat třeba proti těm zlým úspěšným lidem.

Z této skupiny extrémistů mám docela obavy, má vzrůstající podporu v rámci celé EU (a EU je pro zelenáče dosti dobrou živnou půdou), sedí ve vládě i u nás a hodlá zvyšovat svůj vliv a zasahovat do životů běžných lidí víc a víc.

4. vohnoutská levice (v parlamentu jako ČSSD)

Demonstrují-li ostatní levičáci se svými podivnými názory, pak je vohnout, jak známo, tvor pohodlný a sedí doma u televize a lahváče, i když by třeba názorově klidně podpořil soudruhy z první skupiny (s tou je velký kamarád a jejich strany už navenek představují v podstatě jednu). Lenost ale u vohnoutů vítězí v jakékoliv situaci a tak je můžeme vidět politicky se angažovat jen tehdy, když přijede vůdce Paroubek na předvolební setkání a doveze guláš a nebo něco jiného zadarmo.