Soudruh Chávez, standardní levicový politik (jak ho označuje jeho ideový bratr Paroubek), nedávno s pomocí své armády znárodnil venezuelskou televizi RCTV, protože mu nešla dostatečně na ruku a prezentovala i jiné názory než vůdcovy.

V tom má Paroubek pravdu, je to vcelku levicový standard, že bývá umlčován ten, kdo je vládnoucí straně / osobě nepohodlný. Paroubek podle mého na Chávezovi obdivuje zejména jeho autoritářství (které je mu tak blízké) – není bez zajímavosti, že si s. Chávez prosadil zákon, který mu bude umožňovat vládnout pomocí dekretů, tedy v podstatě neomezeně. To musí Paroubkovi hodně imponovat. Určitá fyzická podoba mezi těmito standardními levicovými politiky je taky zřejmá, dokonce jsou oba zhruba stejně umaštění.

Nyní však tolik proklamovaná představa Chávezovy nesmírné oblíbenosti vzala poněkud za své. Občané ve Venezuele proti němu totiž demonstrují. Požadují svobodu a mají tím můj obdiv, neboť svoboda je základní potřebou normálního člověka a jen levicový buran ji vymění za jistoty přísunu piva a sociálních dávek.

PS: Podle Cháveze jsou prý demonstrace výsledkem mediálního spiknutí proti jeho osobě. No vida, a není to další podobnost s Paroubkem?

Podívejme se na definici trestného činu loupeže v zákoně (paragraf 234 trestního zákoníku):

(1) Kdo proti jinému užije násilí, nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let.

Myslím si, že tzv. daně splňují tuto definici naprosto přesně. Pachatelem je v tomto případě stát, snaží se zmocnit cizí věci (moje či vaše peníze). Používá k tomu pohrůžky bezprostředního násílí (poněvadž kdo daně odmítá platit, může být souzen a potrestán). Dokonce jsem přesvědčen, že v tomto případě platí i následující odstavec:

(2) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo
b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nebo značnou škodu.

Stát je totiž určitě organizovaná skupina a daně působí mnoha lidem nepochybně značné škody.

Zajímalo by mě (nejsem právník), zda je tento zákon nadřazen daňovým zákonům a tudíž je to napadnutelné. Ale asi těžko

Stát by měl při řešení problému nezaměstnanosti zastávat aktivní roli a měl by se lidem o práci postarat. Myslí si to dvě třetiny české veřejnosti. Vyplynulo to z dubnového průzkumu STEM.

Tohle jsem se dnes dočetl na serveru Novinky.cz. Asi opravdu žijeme ve společnosti specificky uvažujících lidí (diplomaticky řečeno), kteří si i 17 let po pádu totality myslí, že se o ně má někdo starat, aby oni na nic nemuseli myslet a mohlo v klidu degenerovat to, co zpravidla nosíme v hlavě.

A jako subjekt, který by se o lidi měl starat, je paradoxně vybrán stát. Proč zrovna on, to taky ani trochu nechápu. Kdysi dávno jsem byl asi měsíc nahlášen na úřadu práce. Myslíte, že mi stát nějakou našel? Ani náhodou. Naštěstí už jsem měl paralelně s touto anabází zajištěnou práci sám.

Před rokem a něco jsem se rozhodl najít si jinou práci. Obrátil jsem se na jakousi soukromou agenturu (jméno už si nepamatuji). Na pohovor do kvalitní společnosti jsem šel následujícího dne a přijat jsem byl další den poté. Služby agentury byly pro mě zdarma. Jak už to bývá, soukromý sektor dokáže nabídnout nesrovnatelně lepší služby než stát a to za zlomek ceny (kolik peněz jde z mých daní do úřadů práce, nechci raději ani vědět).

Proto nechápu ty zmíněné dvě třetiny svých spoluobčanů. Sami nebo s pomocí personální agentury si najdou práci mnohem efektivněji, tak proč proboha trvají na tom, aby se o ně staral nějaký stát?