Představme si jakousi alternativní historii: píše se rok 1963, máme 18 let po konci druhé světové války a porážce nacismu. V parlamentu sedí za stranu NSDAP banda dědků, udavačů a bachařů z koncentráků a se slzou v oku vzpomínají na staré dobré časy. Jejich předseda, říkejme mu třeba Filip (za války kolaborant, který donášel na své spolupracovníky), přednese projev, kde poražený režim označuje za přijatelný pro většinu obyvatelstva, zcela abstrahuje od vražd a zločinů. Uvádí, že nacismus prohrál jen proto, že byl slabý, ale nikoliv špatný a další zvratky.
Považujete to za velmi špatný, ale naštěstí neuskutečnitelný vtip? Nikoliv, to je jen dnešní realita. Stačí jen zaměnit pár slov, význam a zvrácenost zůstává.
Zdroj informací: tento článek, zejména pak druhý odkaz nahoře (odkazovat zde přímo na stránky zločinecné organizace nehodlám).
Wow, vypadá to že se stane něco, co měli udělat už dávno voliči, ale ČSSD to stylově udělá sama na sobě.
Stylově proto, že strana zřejmě zanikne stejnou zbraní, kterou uplynulých 8 let pustošila celou naši zemi, tedy tvorbou gigantických dluhů a absolutním nezájmem o ně. Zatímco u státu se z toho většinou nějak vybruslí, protože se chybějící peníze prostě ukradnou obyvatelstvu ve formě daní, u politické strany je to poněkud horší a tak doufejme uvidíme scénář toho, co by se s celou ČR mohlo teprve výhledově stát. Kdo ví, možná i vohnouti u piva procitnou a pochopí to.
A o co jde? Představitelé strany podepsali kdysi docela nevýhodnou smlouvu s právníkem, který se měl pokusit získat do jejich vlastnictví tzv. Lihový dům. Tomu se to ke všeobecnému údivu povedlo, ale strana dle svého motta „dluhy se platit nemusí“ odmítala plnit své smluvní závazky. Právníkovi teď došla trpělivost a podal návrh na konkurs.
Soudruzi z ČSSD teď dílem tvrdí, že jeho požadavky jsou nepřiměřené (ačkoliv smlouvu sami podepsali – opět je to takové to brečení nesvéprávných lidí, kteří si sami zavinili nějaký problém a teď zoufají, jak je to špatné a že je někdo má přece chránit; asi by s tím ČSSD měla jít do nějaké TV estrády typu občanské judo) a dílem se už i bojí. A oprávněně.
Co z toho plyne? Stranu, která se nedokáže postarat ani o sebe a své vlastní dluhy, bychom rozhodně neměli nechat hospodařit se státním majetkem.
Už více než před měsícem jsem si po dlouhé době těšení pořídil nový teleobjektiv k foťáku – Sigma 50-500 mm. Má solidní kresbu, po kratším nácviku se s ním dá v pohodě fotit z ruky (váží dvě kila) a nedělá žádnou aberaci. Pro digitální zrcadlovky nabízí ohnisko 750 mm, což už je velice slušné.
No a během toho měsíce nastala párkrát konjunkce mého volného času, ucházejícího počasí a přítomnosti fotografovatelného živého tvora a tak sem musím dát ukázku, co se s tím tak dá vyfotit.
Včera ráno jsem se stal svědkem zajímavé scénky. U jedné trafiky v Brně na Úvoze stál mladý pár a něco si kupoval. Na ně se nervózně tlačila vybledlá důchodkyně neurčitého věku (80 < n < 150) s takovým tím klasickým alienčím kulhajícím psíkem. Když byli dotyční hotovi s nákupem, obrátili se a vydali se pryč. Náhlost a razance jejich vykročení velmi překvapila psa, který se polekal a plačtivě vyjekl.
Slečna se této situaci začala smát a očekával jsem podobnou reakci i od oné důchodkyně, která by mohla projevit trochu potěšení nad tím, že jí tlačení psa na cizí lidi nebylo vytknuto. Ale to bych se mýlil. Baba se zatvářila velmi vážně až pochmurně a pronesla: „Ale to vůbec není k smíchu.“ Pes měl naštěstí více rozumu a odvlekl ji pryč, takže jsem se nedočkal vymáhání odškodnění za psychickou újmu zvířete ani ničeho podobného.
No a dneska jsem cestou do práce zaslechl na ulici seriozní debatu dvou babek o nadcházející digitalizaci televize:
- „Vono se už tady bude digitalizovat.“
- „Ježišmarja.“
- „A nebude Prima.“
- „Ježišmarja.“
Těším se až podobné starosti budu mít taky.
Tak nám zelenáči měli jakýsi sjezd a přerozdělovali funkce svým zdatným anarchistům. Klíčem pro kvalifikaci nebyly zjevně schopnosti, ale členství v nějaké nevládní organizaci (více či méně radikální, ale hlavně proti něčemu). Kdo nemohl nabídnout ani to, případně si chtěl mezi soudruhy polepšit, stačilo mít to správné pohlaví (zelení v rámci své „gender“ vyváženosti mají kvóty pro obsazení určitých funkcí ženami).
A tak se stalo, že Jihočeská tetka Kuchtová (kterou mnozí považují za zcela nejhloupější ministryní této země v celé její historii) je místopředsedkyní této legrační strany a své funkce se dočkal i roztomilý popleta pan Liška. Toho si pamatuji podle jeho idiotských předvolebních plakátků, které hyzdily celé Brno a taky podle jeho úsměvného vystoupení v jakémsi předvolebním pořadu v televizi, kde zdůrazňoval, jak dojel z Prahy do Brna pendolinem a že to mělo 3 hodiny zpoždění. Pohledem do statistik šlo tehdy snadno zjistit, že si zelení kandidáti nějak pletou hodiny s minutami.
(Celý příspěvek…)
Našel jsem tenhle asi dva roky starý papírek, který došel jednomu známému obchodníkovi s telefony jako jakýsi důvod reklamace, respektive popis závady.
Je to docela síla. Předpokládám, že dotyčná zákaznice je i takto majitelkou volebního práva…
Už máme skoro jaro, dnes byl dokonce nádherný den. Slunce zapadá „až“ kolem páté a umí v tuto dobu krásně nasvítit krajinu.
Jako třeba tento působivý brněnský výhled ze Špilberku na Petrov:
Když nad tím tak přemýšlím, vždy když si kupuji nový mobil, utratím za něj 6.000 – 6.500 Kč. Nepotřebuji Symbian, tzv. chytré funkce a tudíž mi to stačí. Zajímavé je sledovat, jak se parametry telefonů za obdobnou cenu prudce v čase mění (a to mělo 6 tisíc v roce 1999 poněkud jinou hodnotu než dnes).
V červenci 1999 byl mým prvním mobilem Acatel one touch club, ještě single-band verze. Možná si na tuto obludu pamatujete (ne, nebyl to tzv. sněhulák, to byla až právě dual-band verze o rok později, takže jsem měl ještě větší obludu). Uměl s bídou telefonovat a přijímat a odesílat SMS zprávy. Nicméně jsem byl hrdým GSM uživatelem ještě v percentilu 10 % prvních mobilních u nás.
V květnu 2000 jsem za stejnou cenu koupil modrého Ericssona T10s, tehdy módně přeflashovaného na model T18s. Přinesl za obdobnou cenu přece jen lepší displej a tehdejší funkce pro hračičky typu hlasové vytáčení a skladatel melodií.
(Celý příspěvek…)
Kauza Kubice není prý ještě prošetřena. Tomu se v tomto státě ani nedivím, divím se však, co si běžné sdělovací prostředky představují pod vyřešením této kauzy. A to sice, že se vyřeší, kdo tuto zprávu zveřjenil, ale ne nutně už co je v ní obsaženo a zda je to pravda, zda bývalé socdem vlády zasahovaly do práce policie apod.
Připomíná to tak trochu situaci, kdy vám někdo ukradne auto, vy podáte trestní oznámení a policie by nehledala zloděje, ale vyšetřovala, proč jste vlastně ono oznámení podávali. Je to legrační.
Online rozhovor s Janem Rejžkem působí v dnešní době jako balzám na duši – stejně jako v podstatě většina článků tohoto bojovníka proti lidské blbosti a omezenosti. U některých odpovědí se zamyslíte, u jiných (zejména u těch odrážejících právě útoky blbců a omezenců) se zase velmi pobavíte…
Přečíst si jej můžete tady.