Jednou z nejúžasnějších restaurací, kterou jsem loni poznal, je bezpochyby Mogal el Azam. Je to sice trochu z ruky (Nottingham, UK), ale jedná o pravou indickou restauraci, pro našince dostatečně exotickou. V ČR pokud vím nic moc srovnatelného není. V Británii je to jiné, indická (a podobná) kuchyně je tam velmi oblíbená a rozšířená. Při znalosti skvostů domácí kuchyně anglické se tomu ani trochu nedivím.

Návštěvník zde má možnost posedět si v zajímavém prostředí připomínajícím asijský chrám, se zlatými soškami a při poslechu exotické hudby si nechat přinést voňavé a lahodné jídlo.

Jako člověk, který si oblíbil Červeného trpaslíka, dávám zpravidla přednost kuřeti Vindaloo ostrému jako břitva, s hasicím přístrojem u ruky (ale i takové kuřecí Tikka variace jsou velmi dobré). Donesou ho v malém pekáčku a až u stolu vám jej naskládají spolu s rýží na talíř. Obsluha je zde skvělá – po restauraci se pohybuje kolem deseti Indů ve stejnokrojích pečlivě hlídajících spokojenost zákazníků.

Jak známo, jedině ležák rozpustí Vindaloo a je z čeho vybírat (od klasické Stelly přes Budweiser a indickou vcelku dobrou Cobru až po třeba Guiness).

Hořící dutinu ústní lze po jídle ochladit třeba výtečnou ananasovou zmrzlinou podávanou ve vydlabaném baby ananasu, domů si můžete odnést bonbony podávané jako pozornost podniku (pamatuji si ještě časy, kdy něco podobného dělalo i brněnské Sandonorico).

Jídla je dost a ani to není moc drahé, dvacet liber by mělo stačit. Až budete v Anglii, něco podobného rozhodně doporučuji.