Četl jsem nedávno rozhovor s nemocným pokladačem věnců, šášulou bambulou neboli starým Veškrnou – tedy naším bývalým prezidentem. A je to síla – jeho snahy říkat co je správné a nesprávné a vychovávat jsou snad ještě větší než za éry prezidentování. Možná je to jen tím, že se blíží Nový rok a pan kdysiprezident by teď právě sepisoval poučující novoroční projev svému národu.

Stěžejní věci, které mě nazvedly ze židle nejvíc, byly: poučování o životním prostředí, o kterém nemá Havel ani páru, aktivistická kritika vsetínského starosty (o něm a jeho činech asi nemá taky ani páru), bláboly o disidentech, hypermarketech a průmyslových zónách, to vše prošpikované všudypřítomným nenápadným navážením se do Klause (Havel si tak zřejmě pěstuje punc své dokonalosti a nenahraditelnosti).

Nejlegračnější byl asi Havel ekolog, kdy na až nečekaně odborný dotaz redaktorky (obsahující argumenty klimatologů a meteorologů), se přidal k ještě odbornější straně (hercům, politikům a ekoaktivistům) a prohlásil, že opravdu pouštíme do ovzduší moc oxidu uhličitého a je to tak špatně a měníme tak podnebí. A to bychom určitě neměli. Nicméně předpokládám, že s tolik propagovanou změnou začal Václav u sebe a do USA cestoval lodí.

Přirovnání vystěhování vsetínských neplatičů k deportacím do koncentráku je taky maso, obdobný myšlenkový pochod bych rozhodně nečekal od člověka, který byl prezidentem vcelku civilizované země. Asi se do koncentráků jezdilo za neplacení nájmu v donekonečna přidělovaných obecních bytech, nebo je neplacení závazků zcela normální a šášula by za něj nikoho netrestal. Zde bych raději Jeho Veličenstvu doporučoval strávit pár dní s občany s onou jinou mentalitou, kulturními návyky, tradicí a dědictvím.

Pro mě osobně byla určitým vyvrcholením pasáž o disidentech, neboť tam Havel přiznal něco, co asi vůbec nechtěl. Nejprve se domnívá, že polistopadové vlády měly něco dělat se sociálním postavením oněch disidentů (a vylepšit ho), následně jej srovnává se stavem před revolucí a dochází k závěru: „Zdá se mi, že jejich sociální postavení se nějakým politickým vítězstvím v podstatě moc nezměnilo. Disidenti jako by dnes byli zas trošku na okraji.“ Na rozdíl od Havla bych v tom nehledal důsledek působení nějakých vlád, ale spíš to, že se jedná o lidi, kterým vyhovuje být na okraji, být proti nečemu (ať už proti komunismu, nebo dnes proti možnosti nakoupit si v hypermarketu). Jako jakýmkoliv jiným aktivistům jim skutečná práce asi moc nevoní a bez ní se výsledky těžko dostaví. Je tedy lepší být proti „konzumní společnosti“. Vážím si jejich úlohy v boji proti komunismu, byť asi nebyla taková, jak si sami myslí. S výsledky se ostatně všichni denně setkáváme…