Pokud si myslíte, že pro dobrý výdělek je potřeba nabízet lidem něco, o co budou mít zájem a ochotu vám za to platit, není tomu tak. Přinejmenším to není jediný způsob.

Tak třeba pan Slávek Boura (to jméno mi moc neříká, ale prý kdysi něco moderoval na Nově) dostal dotace 5 milionů od ministerstva informatiky (!) na jakýsi svůj web.

To, že tento web vypadá jako typický výplod práce nějakého průměrného středoškoláka snažícího se vydělat si pár tisíc korun, není v tomto případě příliš důležité. I kdyby byla spotřebována dotace celá, bude mi to vadit. Je zde totiž krásně vidět, kam může vést to, když nějaký úředník má moc rozhodovat o cizích penězích. Z cizího krev neteče, tak co, vypíšeme dotace na projekty, které by mohly vést k „nastartování masivního rozšíření vysokorychlostního internetu“. Zde stát opět místo toho, aby se nestaral o věci o které nemusí a ušetřil tak peníze a třeba snížil daně, supluje reklamní kampaň firem, které vysokorychlostní internet nabízejí.

Seznam všech projektů, na které stát rozházel moje i vaše peníze ve formě dotací, najdete zde. Dotovány byly nejen weby, ale i různá přístupová infrastruktura, wifi sítě apod.

Výsledek je následující (jistě velmi sociálně spravedlivý a politicky korektní): většina lidí (jako třeba já) platí jednak za svůj přístup k internetu, a navíc ve formě daní přes tyto dotace platí tento přístup ještě někomu jinému, kdo měl štěstí a nemusí platit nic. Někdo musí své webové projekty financovat sám, někdo na to dostane miliony od státu. O tom, který projekt je pro internet přínosný, rozhoduje moudrý a neúplatný úředník.

Začalo to tím, že kdysi nějaký čelný představitel ČSSD prohlásil, že se tu od bitvy na Bílé hoře nikdy nekradlo tak, jako na začátku devadesátých let. Nevím už, jestli to byl puchejř Paroubek, nebo ovar Škromach, ale to není podstatné. Nevím sice jestli je tento výrok podpořen důkladným studiem policejních statistik od roku 1620 do současnosti, spíše se ale domnívám, že jeho autorům vadí privatizace, stejně jako mnoha dalším lidem, kteří tuto šanci promeškali (krást přitom opravdu nutné nebylo).

Nedávno jsem četl rozhovor s jakýmsi zpustlým bezdomovcem, který mě překvapil navlas stejným výrokem. Z bezdomovce se během rozhovoru vyklubal bývalý protikomunistický aktivista, dnes aktivista protikapitalistický. Poučil čtenáře o tom, že vydělávat peníze a financovat jimi život dle svých představ je špatné, áááno, a pak asi uháněl se šášulou Havlem na pivo.

(Celý příspěvek…)

Soudruh Grebeníček, letitý předseda KSČm, se po dlouhé době zase dostal do novin. Se slzou v oku vzpomíná na léta svého mládí, na období lidského snažení let 1945 až 1989 o sociálně spravedlivou společnost, kdy všechno bylo všech, kdo nekradl, okrádal rodinu a kdy se lidé neměli dobře podle toho, co uměli a kvalitně dělali, ale podle toho jak lezli do prdele straně.

U Grebeníčků byla tato hluboká lidskost v rodině, jeho otec Alois (budiž mu peklo těžké) ji praktikoval v podobě sadistického mučení politických vězňů již v padesátých letech. Když byl po roce 1989 souzen, postavil se k celé věci jako pravý chlap a komunista a soudu se pečlivě vyhýbal. To byl jeho pohrdavý vzkaz obětem komunismu. Obdobným vzkazem soudruha syna jsou ty jeho věčné kecy a obdivování všeho komunistického, Stalinem a Gottwaldem počínaje a Severní Koreou konče.

Grebeníček se domnívá, že už by 17 let po tzv. revoluci už měli všichni dát komunistickým zločincům pokoj. Naopak, ještě se nic pořádného neudálo, jen pár dědků bylo osvobozeno, pár jich zemřelo sešlostí věkem, ale nevidím žádné doživotí, žádné sebevraždy ve vězení… Estébáci jsou vesměs stále u policie, komunističtí soudci stále soudí. Jen výsměch obětem.

(Celý příspěvek…)

Ve svém minulém článku jsem se nepletl; proromští aktivisté se zastávají neplatičů ze Vsetína a potvrzuje se tak, že máte-li správnou barvu pleti, nemůžete být jen tak bez povšimnutí vystěhován z bytu, který neplatíte. Rasismus to tedy skutečně je, jenže tak trochu naopak, než nám tvrdí soudruzi aktivisté.

Na iDnesu se objevil rozhovor se dvěma takovými aktivisty, kteří chtějí starostu Vsetína žalovat. Asi za to, že nepoužil tak razantní řešení, na jaké měl soudní příkaz. Pokud se vám to chce číst, můžete si zavzpomínat na sloh žáka páté třídy ZŠ a myšlenkové pochody někde ještě dál… aspoň mi to tak připadlo.

Aktivisté se profesionálně výhybali dotazům na pracovitost zmíněné skupiny lidí, na jejich častou kriminalitu, zda je správné nechat tyto lidi navyknout na sociální dávky bez práce, apod. a vytrvale prohlašovali, jak bylo špatné neplatiče vystěhovat a jako bychom jim měli zajišťovat nové a nové dobré byty i po jejich několikerém vybydlení.

Jako by tzv. většinové společnosti chtěli vzkázat: „Ať vás ani nenapadne po nás chtít pracovat nebo dodržovat zákony, vy hlavně koukejte platit náš bezstarostný život a držet hubu a krok.“

Dnes si kladu za cíl předložit pádné argumenty pro změnu polohy brněnského hlavního nádraží a též rozcupovat protiargumenty odpůrců přesunu. Odpůrci sice tento plánovaný přesun nazývají odsun, aby hráli na nostalgické city konzervativních důchodců (ti si pod pojmem odsun vybaví leccos negativního), kteří ač vlakem nejezdí, jsou logicky jedněmi z hlavních zastánců nádraží v centru (protože tam za prvé přece bylo vždycky, a taky za druhé nikdy nebylo jinde). A navíc pokud chtějí aktivisté prokázat svůj ostrovtip, píší zásadně o ODSunu.

Někdy mám pocit, že nikdo z odpůrců přesunu v poslední době jejich milované nádraží v centru ani nenavštívil, natož aby ho pravidelně používal. Protože nevěřím, že se by se někomu líbilo toto:

• davy lidí ve stísněném prostoru (který nikdo nijak významně nerozšíří, i kdyby se rozkrájel – nádraží už ho využívá téměř celý)
• dlouhé vlaky, které se celé nevejdou k nástupišti (jednou jsem vystupoval z EC 173 do štěrku někde u výhybek)
• ve špičkách běžně dva vlaky na jedné koleji a davy zmatených lidí nevědí, kam mají nastoupit
• zakroucená nástupiště s maximální rychlostí někde mezi rychlejší chůzí a během
• pozdní přistavování výchozích vlaků (třeba 5 minut před odjezdem) z kapacitních důvodů (málo kolejí, není kam vlak dát), takže cestující se mačkají na nástupišti do poslední chvíle a pak soutěží v disciplíně rychlý nástup, což se stejně nestíhá a vlaky odjíždějí zpožděné
• příjezd / odjezd směrem na Přerov / Ostravu / Olomouc / Veselí nad Moravou / Uherské Hradiště je šíleně složitá operace, neboť jedna kolej vedoucí přes Chrlice bývá obsazena osobními vlaky (Brno – Křenovice, Brno – Vyškov), druhá vede oklikou k odbočce Táborská a na stále se zvyšující počet rychlíků a spěšných vlaků vedených do zmíněných destinací prostě nestačí a vlaky se zpožďují (zpravidla nejméně o 10 minut, nemusí-li couvat do Židenic, tam bývá rozumné minimum minut 15)
• nemožnost v blízkosti nádraží pořádně zaparkovat (ano, i přes snahy různých zelených má spousta lidí stále auto)

(Celý příspěvek…)

Po letech propagace přísné politické koreknosti, stále gradující politiky preference menšin a podobných zhovadilostí se zdá, že se začíná prosazovat i zdravý rozum.

Senátor a starosta Vsetína Jiří Čunek začal řešit problémy s lidmi, kteří neplatí nájem a ničí vybavení svěřených bytů. A přitom se neohlížel na fakt, že se shodou okolností jedná o tzv. Romy (a tudíž se v naší na hlavu postavené společnosti vystavuje riziku postihu z „rasismu“, jako každý, kdo se pokouší vymáhat dodržování práva i na preferovaných menšinách). Respektive se na to ohlížel, ale méně než je obvyklé (nevyhodil je na ulici, ač k tomu měl příslušný soudní příkaz), ale vystěhoval je do velmi „sociálních“ bytů. I to je však oproti běžné praxi, kdy úřady nechávají neplatiče vybydlovat jeden dobrý byt za druhým, pokrok.

Oceňuji, že se někdo konečně přiklonil na stranu běžných občanů, kteří pracují od nevidím do nevidím, aby si vydělali na své živobytí (a nedobrovolně též stejným dílem i na zmíněné parazity) a kdyby neplatili nájem, skončí brzy na ulici. Bez jakýchkoliv úlev, bez zastání různých popletených aktivistů, samozvaných „odborníků na romskou problematiku“, soudruha Uhla, starého Veškrny, atd.

(Celý příspěvek…)