Ocitl jsem se tentokrát v Anglii i na víkend a rozhodl se jet navštívit kamaráda v Newcastlu. Z Nottighamu je to asi 280 km a jsou možné v zásadě dvě cesty – s přestupem v Sheffieldu nebo Granthamu. Zpáteční jízdenka platí pro cesty obě (případně i pro jakoukoliv jinou připadající v úvahu) a tak jsem operativně zvolil o něco rychlejší cestu přes Grantham. Pravda, jízdenka stála téměř 65 liber, nicméně kdybych plánoval tu být a jezdit častěji, je zde řada slevových karet, podobně jako u nás v ČR.

No a tak se nyní proháním rychlou (dokonce elektrickou!) jednotkou společnosti GNER mezi Granthamem a Newcastlem. Ranní Anglie se probouzí z mlhy a užívám si zeleného venkova s pasoucími se ovečkami a koníky.

Vlak je poměrně pohodlný, s velkoprostorovým uspořádáním (žádná kupé), solidním splachujícím WC a rychlý; v takovém našem pendolinu se jistě sedí pohodlněji, nicméně tato anglická jednotka již evidentně není nejnovější a také není prezentována jako nějaký zázračný luxus. Co mě překvapuje, jsou funkční elektrické zásuvky u každého sedadla i v třídě standard (odpovídající naší 2. třídě). To se ČD asi jen tak nenaučí…

Můj vagón je označen jako quiet, tedy tichý a je v něm zakázáno telefonovat, pouštět hudbu a křičet. To u nás taky neznáme, ale stejně se to v praxi moc nedodržuje, dvě děti kousek ode mne tu například poměrně vytrvale házejí mincemi po stole Nicméně, z vagónů sousedních se vytrvale ozýval přímo řev – asi jako když parta Angličanů letí na víkend do Prahy chlastat.

Co je zajímavé, v Anglii existuje několik společností provozující železniční spoje, v rámci konkurenčního boje však neházejí zákazníkům klacky pod nohy a pro všechny platí třeba stejné jízdenky a vůbec tu všechno funguje tak nějak lépe, příjemněji a více logicky. To jen pro naše domácí strašáky privatizací…