V Rychnově nad Kněžnou, odkud pocházím, dělá starostu už asi sto let jakýsi pan Rokl. O tom, jak je mezi lidmi oblíbený, svědčí nejlépe to, že z pozice jedničky (!) na kandidátce své strany (toho času SNK-ED) nebyl do tentokrát do zastupitelstva zvolen.
To mu ovšem ani trochu nevadí a už se nechal slyšet, že se jistě se svými úspěšnějšími stranickými kolegy prostě domluví a bude mu volitelné místo přiklepnuto. Chápu, že křeslo starosty přirostlé k zadku je příjemná věc a vidina jeho ztráty je úděsná; ale nechápu ony kolegy. Proč tedy kandidovali, když stačí aby dosavadní starosta udělal bububu a hned se stahují pryč?
Chápu lidi, že když toto vidí, tak se jim chce tak možná zvracet, ale těžko jít ještě někdy k volbám – je jim přece jasné, že na nich nazáleží, když neúspěšný politik dokáže výsledky voleb odejít a zajistit si v podstatě politickou nesmrtelnost.
Na panu Roklovi je zajímavé i to, že v každých volbách kandidoval za jinou stranu, pokud si správně pamatuji. Namátkou to byly po řadě tyto: ODS, US, US-DEU, SNK-ED. Zajímavé 
Ale to není až tak podstatné.
Aspoň to tak vyplývá z jeho výroku na iDnesu – upocený soudruh Paroubek uvedl, že „Neúspěšní lidé by měli skončit“. Paroubek vypadá na povolebních fotkách čím dál zoufaleji, jsem zvědav kdy někoho napadne vyrobit nějakou úsměvnou galerii
Pevně věřím, že po několikera prohraných volbách vypluje na povrch všechen socialistický nepořádek a bude řádně prošetřen, byť se Paroubek snaží všemi silami vládnout dál a zamést po sobě.
Včera jsem se vrátil z Anglie a poprvé jsem vyzkoušel letět přímo do Brna (z letiště London Stansted). No a rychlý přechod z fungující Anglie na náš socialistický venkov byl možná až moc krutý…
Nevadí mi vesnická povaha a opuštěnost letiště v Tuřanech, ostatně to že v letadle nebylo ani jedno volné místo dává jisté naděje na budoucí rozvoj brněnského letiště, vadí mi jen takové to vesnické chování personálu, který si asi neuvědomoval, že dělá vizitku města a potažmo celé země dorazivším hostům z Anglie (v letade jich byla asi polovina, druhá polovina byli Češi vracející se domů).
A tak když se vyhrnulo 150 lidí z letadla, byly v provozu obě z celkové počtu dvou (!) pasových kontrol, přičemž bába u jedné z nich, vida ty spousty lidí, svou přepážku hbitě zavřela. Nezbylo mi tedy nic jiného, než vystát asi půlhodinovou frontu a dočkat se nakonec viditelně otráveného celníka co nejpomaleji odbavujícího své klienty.
Konečně jsem mohl projít skromnou příletovou halou a nechat se napospas městské hromadné dopravě. Autobusy označené linkou 76 do centra zde byly dva. Jeden velký a poměrně moderně vyhlížející, druhý malý a starý. Dopravní podnik města Brna s organizační schopností jemu vlastní vypravil druhý autobus, tj. vrak. Letadlo, které do Brna dopraví 150 lidí ze zahraničí, příletá jednou denně, takže je mi záhadou, na jakou speciální příležitost si DPMB kvalitní autobus schovával. Asi aby mohl jet poté prázdný do vozovny.
(Celý příspěvek…)
Tak – aspoň jedna dobrá zpráva, i když přichází s asi sedmnáctiletým zpožděním a k její úplnosti leckomu něco schází…
Skupina líných spratků, kteří místo toho, aby se něco pořádného naučili a živili se tím, přemýšlí jak ve svůj prospěch rozkrást tvrdě vydřený majetek těch zlých a odporných podnikatelů a kapitalistů, byla konečně zrušena. Je to vcelku logické, Hitler Jugend tu taky nemáme.
„KSM stojí na straně úsilí o revoluční překonání kapitalismu a o nastolení ekonomických – odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a jeho nahrazení vlastnictvím společenským – a společenských – zavedení socialistické demokracie – podmínek pro budování socialismu jako prvního stupně k vytvoření společnosti komunistické, jejíž vybudování je konečným cílem.“ Tečka. Endlösung…
Pokud toto někdo míní v roce 2006 zcela vážně, tak doufám upoutá pozornost nějakého psychiatra a dostane se mu léčby, kterou opravdu potřebuje.
A když ne, komunistická společnost „funguje“ třeba v KLDR. Proč tam nikdo z těchto popletených soudruhů zkrátka neodcestuje a nedá nám konečně pokoj?
(Celý příspěvek…)
Soudruh Filip, předseda KSČ (krycí jméno agenta StB Falmer) je člověk, ze kterého se mi chce zvracet snad ještě víc než z Paroubka. Paroubek je však více na očích a má přece jen větší moc, tak to tím nějak vyrovnává.
Vypadá to, že donášel na své spolupracovníky a je mu to úplně jedno. Navenek si svou vinu nepřipouští, dokonce se v roce 1992 soudil (a vyhrál!), když se zřejmě překvapivě nalezl na seznamu agentů StB. Vnitřně je na to samozřejmě hrdý.
Dnes na toto téma vyšlo pár článků (třeba tenhle nebo tento) a ukazuje se, že Filip (chcete-li Falmer) zřejmě u soudu lhal… Inu, kdo lže, ten krade a může tě i zabít a na komunistu toto pořekadlo sedne jako ulité.
Co jsme to proboha za zemi, když takový člověk stojí v čele politické strany a ještě se najde dostatek lidí, kteří jsou ochotni toto svinstvo volit…
Ocitl jsem se tentokrát v Anglii i na víkend a rozhodl se jet navštívit kamaráda v Newcastlu. Z Nottighamu je to asi 280 km a jsou možné v zásadě dvě cesty – s přestupem v Sheffieldu nebo Granthamu. Zpáteční jízdenka platí pro cesty obě (případně i pro jakoukoliv jinou připadající v úvahu) a tak jsem operativně zvolil o něco rychlejší cestu přes Grantham. Pravda, jízdenka stála téměř 65 liber, nicméně kdybych plánoval tu být a jezdit častěji, je zde řada slevových karet, podobně jako u nás v ČR.
No a tak se nyní proháním rychlou (dokonce elektrickou!) jednotkou společnosti GNER mezi Granthamem a Newcastlem. Ranní Anglie se probouzí z mlhy a užívám si zeleného venkova s pasoucími se ovečkami a koníky.
Vlak je poměrně pohodlný, s velkoprostorovým uspořádáním (žádná kupé), solidním splachujícím WC a rychlý; v takovém našem pendolinu se jistě sedí pohodlněji, nicméně tato anglická jednotka již evidentně není nejnovější a také není prezentována jako nějaký zázračný luxus. Co mě překvapuje, jsou funkční elektrické zásuvky u každého sedadla i v třídě standard (odpovídající naší 2. třídě). To se ČD asi jen tak nenaučí…
(Celý příspěvek…)
S velkým zájmem jsem dnes nedočkavě sledoval online rozhovor se soudruhem Paroubkem na iDNES, protože při jeho současných problémech a klesající popularitě sliboval být značně pikantní.
A taky byl.
Začátek byl sice nudný; soudruh každého napomínal, že pokládá neslušné dotazy a odmítal odpovídat. Přitom se jednalo o poměrně zajímavé dotazy na ekonomickou neschopnost jeho vlády a snahu obklopovat se zločinci. Nicméně chápu, že pro Paroubka není vůbec příjemné toto vysvětlovat a zvolil tedy jednodušší řešení.
Osobně se mi velmi líbily trefné dotazy na téma korumpování hloupého obyvatelstva sociálními dávkami výměnou za tučně vydělávající politická koryta. I toto pochopitelně soudruh Paroubek tvrdě odmítal a zastával se svých ovcí-voličů. I zde jej zase chápu, trochu méně chápu ony ovce, ale s tím se nedá nic dělat.
Co mě poněkud zmátlo, byla věc na online diskusích s osobnostmi dosud nevídaná. Paroubek se snažil být nepříjemně arogantní na lidi, kteří se tázali na některá z nepříjemných témat typu korupce, neschopnost, ekonomický šlendrián. Například s doporučením návštěvy psychiatra jsem se skutečně ještě nesetkal (pravda, soudruh je teď na tuto oblast zřejmě odborníkem). Inu, je to holt takový klidný, šikovný, slušně argumentující člověk…
(Celý příspěvek…)
Soudruh Paroubek působí jako malé dítě na pískovišti, které ukradlo kamarádovi hračku a za žádnou cenu se jí nechce vzdát. A tak chce České republice i nadále vládnout, volbám a tedy i obyvatelstvu navzdory. Lidé s mozkem mu jistě v podzimních volbách vystaví další nelichotivý účet.
Je s podivem, že se v ČSSD nenajde nikdo aspoň trochu soudný, kdo by ho vykopal, neboť je přece nabíledni, že soudruh straně už spíš škodí než cokoliv jiného. No ale budiž.
Nejnovější rozhovor s tímto soudruhem si přečtěte zde a můžete si tak procvičit sloh 4. cenové skupiny RaJ prošpikovaný bolševickým slovníkem let padesátých…
Tradiční anglická snídaně je věcí, kterou si tento týden dosyta užívám. Plné pojednání o této záležitosti naleznete zde, mým cílem je spíše skloubit teoretické poznatky s praktickými zkušenostmi.
Říká se, že chcete-li v Anglii kloudně jíst, musíte mít snídani třikrát denně. Myslím že je to vcelku výstižné – slabostí pro vybrané speciality anglické kuchyně rozhodně netrpím, ale o tom až jindy.
Na pravé anglické snídani je zajímavé již to, že je v podstatě vždycky stejná – ve všech hotelech, na všech obrázcích, které vám k tématu najde Google.
Jejím základem je toast. Opečený se jí proto, že by se bez této úpravy jíst nedal. Zkusil jsem to a je to jako žvýkat polystyren. Angličan se proto poučil a volitelně jej navzdory tradici mohou nahradit křupavé a chutné bagety.
K němu se podávají smažená vajíčka – úprava je shodná s tou, jakou známe z domova. Což je s podivem, anglická kuchyně umí pokazit téměř cokoliv.
(Celý příspěvek…)
Zdeněk Doležel (doposud znám zejména jako pan Pět na stole v českých), bývalý spolupracovník soudruhů Grosse a Paroubka, byl zatčen. Tento sociální demokrat je podezřelý, že prostřednictvím ministerstva pro místní rozvoj (které kdysi ovládal také s. Paroubek – jaká to náhoda, že?) pluli do jeho soukromých vod tuční kapříci z EU.
Průser se zdá být natolik velký, že tentokrát ČSSD ani nehodlá couvat a zatloukat, ale vsadila na jinou (u ní poměrně neobvyklou) kartu a vydala tiskové prohlášení.
„Zjištění, že do těchto naprosto nepřijatelných praktik jsou zapleteni členové ČSSD, je pro nás obrovským zklamáním,“ stojí v tomto prohlášení. Samotné zjištění asi těžko, spíše provalení aféry na veřejnost. Nicméně simulované překvapení nad jedním provinilým v jinak křišťálově čisté ČSSD je zajímavou změnou oproti minulosti.
K situaci se vyjádřil i soudruh Paroubek a označil Doležela za stvůru. Hm, tak nevím, také byste zaměstnali jako svého spolupracovníka někoho, koho považujete za stvůru? Zkrátka obětní beránek padl a doufejme, že vyšetřování povede i k dalším zločincům z řad našich socanů.
Pikantní je i to, že Paroubek po chvíli označil Doležela za těžkého psychotika a ač nelékař, doporučuje mu léčení. Tak nevím, že by takové ono klasické paroubkovské předběžné alibi? Kdyby třeba Doležel v budoucnu prozradil nějaké nepříjemné informace?